Články /
Filmové recenze /
Zrecyklovaná klasika s papouščími křídly. Lví král ohromí propracovaným vzhledem a dvacet pět let starým příběhem

Zrecyklovaná klasika s papouščími křídly. Lví král ohromí propracovaným vzhledem a dvacet pět let starým příběhem

50%

Recenze filmu: Lví král
Další: filmové recenze, kino premiéry

Sdílej:Sdílet na FB Tweetnout S Ohodnoť

Hakuna matata! Tohle učení se mnohé děti naučily přesně před dvaceti pěti lety od lva Simby, prasete bradavičnatého Pumby a surikaty Timona. Disney ho nyní předvádí v novém načančaném formátu, ovšem bez jediné invence. Záběry i příběh jsou totiž stejné jako dvě pobíhající lvíčata na savaně.

Příběh malého Simby před mnoha lety rozplakal nejen všechny děti, ale i jejich rodiče. Namyšlené lvíče, které si bezstarostně pobíhalo trávou, se zničehonic musí postarat samo o sebe a poté i o své blízké a svou zemi.

Klasika z dílny Disney toho v sobě ale měla víc. Věčně rozdováděného Timona, který na těch ubrečených tvářích vyloudil úsměv, a romantickou zápletku, která se vyrovná i Pretty Woman. To všechno zůstalo v novodobém remaku zachováno, což je problém i kouzlo nového Lvího krále.

Na osvědčený starý formát aplikoval nynější technologické možnosti a vznikl pro oko i duši krásný příběh. Přesně takový už ale Hollywood zažil. Doslova. Ve filmu se změnilo velmi málo, všechny scény včetně krajiny a dialogů zůstaly stejné. Obměny jsou pro toho, kdo se setkal s původní pohádkou jen zběžně, sotva patrné.

Jeden příklad za všechny. Jistě si všichni vybavíte scénu, kdy Pumba a Timon učí Simbu, jak se chovat u nich v pralese a že nesmí jíst je, ale hmyz. Tenkrát mu tlusťoučkou pochutinu nedonesou v rukou, ale Simba ji musí sníst sám se zhnilého stromu.

Srst jako z dokumentu

Přesto něco nového film (nebo spíš doba) přináší. Technologii, o které si mohli v roce 1994 nechat jen zdát. Od celistvých oranžových a žlutých ploch, které znázorňovaly kožich, se tu dostáváme k srsti, na které je patrný každý chloupek. A ten se navíc pohybuje společně s vánkem. U některých scén skutečně divák uvažuje, jestli si filmaři nepůjčili záběry z dokumentu. Co tedy tvůrci ztratili na kreativitě, dohnali alespoň ve zpracování.

Simon a Pumba by na takové výtky, které byly výše popsány, nejspíš řekli: "Hakuna matata!", tedy něco jako "žádný problém", a šli by dál za šťavnatými červy. Filmový fanoušek by se ale nad takovýmhle recyklováním témat měl alespoň na chvíli pozastavit a zamyslet se.

I když se něco takového dělo vždy, vzpomeňme třeba na podobný nedávný úspěch Zrodila se hvězda, je to v pořádku? Je správně, že filmový průmysl nehledá vlastní cesty a chodí po těch starých, prošlapaných? To je otázka pro dospělé, kteří budou při Lvím králi pozorovat nejen digitálně dokonalé záběry, ale i stejné jiskry v očích, jaké měli před dvaceti pěti lety sami. Protože takové dokáže vykouzlit každý Lví král, který prošel dílnou Disney.

Názor informuji.cz: 50%

Lví král