Trochu neo-noirová detektivka s tajemným soukromým očkem a jeho ztracenou femme fatele, milenkou mafiánského bose. Trochu kafkovská výprava za neznámým cílem a žádným výsledkem. Trochu temná vizuální báseň o hledání, lásce a bolesti. Ale spíše než příběh se na plátně míhá nekonečně poutavý pocit, takže vůbec nevadí, že nám není přesně jasné kdo je kdo a o co komu jde.

Poslední večery na Zemi vytvořil výrazný třicetiletý čínský režisér Gan Bi, který na sebe upozornil debutem Kaili Blues. Části své prvotiny jako: opakování témat, téměř detektvní dávkování informací divákovi nebo grandiózní závěr, režisér dále rozvíjí k dokonalosti ve svém novém snímku. Gan Biho tvorba je velmi ovlivněna jeho zálibou v poezii: jeho filmy jsou velmi lyrické, často jsou protkány autorskými básněmi režiséra a, stejně jako poezie vyžaduje větší soustředěnost čtenáře, i Gan Biho filmy na diváka kladou určité nároky.

Atmosféra celého filmu je prosycena neonem osvícenými uličkami, temnými kouty čínských měst a rozvalinami starých upuštěných domů. Hlavního hrdinu, detektiva samotáře, na stopě své dávno zmizelé milované doprovází jen jeho vlastní vnitřní vzpomínající monolog (typický pro staré noir filmy) a jemná hudba Gionga Lima. Film ovšem nepokračuje chronologicky se stárnoucím hrdinou, ale do jeho přítomnosti vkládá na první pohled náhodné střípky z jeho minulosti. Film se vyvarovává ostrých, rychlých přestřihů během scény a naopak dává prostor kameře po celou dobu herecké akce vytvářet dechberoucí obrazy a nechává je delší dobu působit na diváka. Občas dojde na vyjímku ve formě krátkého záblesku zdánlivě nesouvisející vzpomínky, ale nenechme se vyvést z míry - Poslední večery na Zemi jsou jako dokonalé puzzle, do kterých nakonec včechno přesně zapadne. Jen nesmíme postrácet dílky.

Možná budete u vstupu do kinosálu překvapení, když obdržíte 3D brýle, ačkoliv film nebyl inzerován jako 3D. A skutečně to není klasický trojrozměrný snímek, prvních sedmdesát minut brýle vůbec potřebovat nebudete. Přesto je 3D zážitek v Posledních nocích na Zemi jedinečný, ne-li průkopnický. V první řadě se divák sám stává aktérem dění. Když si společně s hrdinou v rozpadlém starém kině nasazuje brýle, smývá se tím rozdíl mezi plátnem a kinosálem. V řadě druhé vzniká dokonalý oxymorón, kdy se tvůrci snaží, aby poslední část filmu vypadala co nejvíce jako realita (pomocí 3D technologie a díky tomu, že se na plátně dějí věci v nepřerušovaném 50 minutovém záběru v reálném čase), i když děj je v této části naprosto snově nesmyslný až surreálný.

Na závěr je třeba upozornit, že tento film rozhodně potřebuje aktivního diváka, který se nezalekne pomalejšího tempa snímku a bude po celou dobu sbírat, uchovávat a nakonec i skládat dohromady indicie noirového příběhu. Odměnou mu ovšem bude zážitek, který žádný současný evropský film nemůže nabídnout.

Kdy a kde dávají film: Poslední večery na Zemi

8.6.2019 | jakub.muller Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout