Hypnotický romantizující neo noir nejtalentovanějšího ze současných čínských filmařů Gan Biho je magickou meditací o prostoru a času i enigmatickou básní o ztrátě a bolesti.

Film jako sen utkaný z nespolehlivé paměti a ještě nespolehlivější skutečnosti – barevně, světelně i kompozičně uhrančivý přelud narozený z melancholicky rozostřené přítomnosti a minulosti, která dost možná ani nebyla. Podmanivý rytmus a truchlivá obrazotvornost filmu o muži, který hledá svou dávno ztracenou lásku, evokuje ponuřejší a abstraktnější verzi raných filmů Wong Kar-Waie či vrcholných děl Andreje Tarkovského.

Film, který nás zavádí do fantaskních ruin provinčního města Kaili na jihovýchodě Číny, vrcholí více než 50 minut trvajícím záběrem-zjevením natočeným bez jediného střihu ve 3D. Poslední večery na Zemi staví na mesmerizujícím efektu a náladě více než na zápletkách a zřetelné distribuci informací, činí tak ale z dobrého důvodu. Čím méně toho totiž víme, tím méně toho zapomeneme.