Cleo pracuje jako služka u zámožné rodiny na předměstí Mexico City, ve čtvrti, která se jmenuje Roma. Stará se o děti, připravuje jídlo a uklízí dům a mezitím se snaží žít vlastní život. Bohužel nechtěně otěhotní, a i když ji rodina, u které žije, podpoří, nedokáže se srovnat s tím, že bude svobodnou matkou.

Roma je na první pohled bez zvratů. Kdyby vám tento příběh někdo vyprávěl jen několika slovy, bude vás nejspíš nudit. Její kouzlo není ve velkých gestech nebo zásadních zvratech, ale naopak v nenápadných, ale přesto tragických osobních prohrách, které mohou potkat každého. Proto od ní divák nesmí očekávat rychlé vyprávění tak typické pro dnešní kinematografii.

Naopak Cuarón, tedy režisér, scenárista, kameraman, producent a střihač ve jedné osobě, vypráví každý detail pomalu ale za to s pozoruhodnou přesností. Z Romy proto máte podobný pocit, jako když čtete Jméno růže od Umberta Eca. V bohaté čtvrti na okraji hlavního mexického města totiž zajíždění auta do garáže nebo mytí nádobí zabere tři minuty z vyprávění. Obyčejné věci Cuarónova kamery vypráví v pozoruhodných detailech. Každý z nich ale má svůj smysl. Ono zajíždění auta do garáže je dokonce pro příběh klíčové. 

Risk je zisk

A i když je snímek propracovaný do poslední špinavé skleničky na stole, chybí mu jedna zásadní věc, podle které je člověk schopen rozeznávat předměty. Barvy. Černobílý filmový materiál se už dnes používá pouze z uměleckých důvodů. Nedávno jsme ho mohli vidět v polské Studené válce a nemůžeme zapomenout ani na Spielbergův kultovní Schindlerův seznam. A ve všech zmiňovaných dramatech ho tvůrci použili ze stejných důvodů. Aby podtrhli děj odehrávající se v historii, ale zejména proto aby barvy neodváděly diváka od náročného děje plného osobních zkoušek.

Přesně to se povedlo i u Romy. Absence barev tady rozhodně není samoúčelná. Naopak je pravděpodobné, že kdyby diváci viděli azurové moře nebo barvy Cleiných šatů, nedokázali by se vcítit do její situace. Její osudy by je nezasáhly tak hluboce. 

Od jemných náznaků k rozkazu

A podobné drobné zvláštnosti můžete oceňovat celou dobu. Kamera záhadně stojí uprostřed bytu a pouze se otáčí za dějem. Nesnaží se vždycky snímat obličeje herců, ale naopak Cuarón mnohdy vypráví příběh jen záběry, na kterých jsou ruce. Proto je velká škoda, že se režisér nakonec odhodlal k téměř kýčovitému gestu. Hromadné objetí hlavních postav na pláži, jakoby do celkového konceptu nezapadalo. Najednou totiž pouze nenaznačuje divákovi, co by měl cítit, ale naopak mu rozkazuje: "Dojmi se a breč, tady a teď." To se ale k mexickému dramatu naprosto nehodí.

I přes tuto nedokonalost, je Roma překrásná černobílá filmová freska, kterou si ale rozhodně nepustíte jen tak. Podobně jako Vláčilova Markéta Lazarová je velmi náročná na sledování a pravděpodobně vám bude stačit vidět ji jednou. Tahle výjimečná podívaná ve vás ale zároveň zanechá mnoho silných pocitů. Donutí vás zamyslet se nad vlastním životem a velkými osobními prohrami, které mnohdy mohou být dramatičtější než to nejlépe nasnímané drama.

Kdy a kde dávají film: Roma

25.2.2019 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout