Při debatě na festivalu v Karlových Varech se bála, co jejímu dílu řekne rodina. Tak moc se totiž při jeho psaní a realizaci inspirovala u sebe doma. Právě proto jsou ale Chvilky filmem neobvykle hezkým a tolik povědomým. Pokud byste vy sami natočili momenty ze svého života, ať už humorné či smutné, emoce by projevili většinou jen úzce zainteresovaní. Parkanová však ve svém úplně prvním filmu, s dopomocí velmi civilního herectví Jenovéfy Bokové, tyto kouzelné chvilky vzala a udělala z nich vzpomínky všech.

Anežka (Jenovéfa Boková) je nekonfliktní osoba, která raději kývne a vyhne se sporu, než aby pošlapávala blaho ostatních. Takový přístup k životu je ale jako bublající polévka v hrnci, která za moment shodí pokličku. Ze situace buď člověk zešílí, anebo se postupně zničí. Chvilky v životě se mění v závislosti na okolnostech, tvářích kolem nás, ale i zmíněnému poháru, který přeteče. A vlastně ani nevíme, zda to bude při setkání s milencem, babičkou či matkou. V závěru lze pouze najít sílu jít dál, nebo se nadobro vzdát.

Co může následovat, když se má člověk věnovat sám sobě, ale snaží se vyhovět ostatním a nepřipouští si problém? Chvilky jsou o setkáních s lidmi vašeho života, o silných a intenzivních momentech. A co může být těžšího, než se bez většího zásahu inspirovat vlastní rodinou a vlastně i sama sebou? Právě s tím přichází Parkanová k českým divákům. Pro někoho možná amatérismus či začátečnická nerozvážnost. Čerpání z vlastní minulosti, a tudíž i autenticita celého projektu, je ale daleko cennější než všechny zkušenosti světa. Ty totiž mohou přijít časem.

Režisérka a scenáristka vychází ze studentského projektu, který si i vy můžete prohlédnout níže. Už desetiminutový snímek naznačuje situace, které tak důvěrně známe. Ačkoliv u něj je skutečně vidět, že vznikl spíš jako "domácí úkol". Se svou kůží na trhu a odvahou ji prodat pak zbývalo rozklíčovat, koho autorka obsadí do role sebe sama. Ukázala na Jenovéfu Bokovou, u které ze začátku existovaly pochybnosti, zda tak intimní part zahraje. Tvůrci se báli, že bude Boková, věrně své povaze, moc rozjívená. Po zhlédnutí Chvilek ale jako by nepřipadala v úvahu jiná herečka, která by se na roli víc hodila.

Snímek zasáhne rodinné typy nebo diváky, kteří zažívají podobná životní dilemata jako hlavní hrdinka. Naopak nesedne publiku, jež chce otázky s odpověďmi. Parkanová totiž klouže po povrchu a nechá příběh doznívat do ztracena. Jestli lidé chodí nebo nechodí do kina proto, aby prožili příběh někoho jiného a nejen pouze útržky, tedy nechává čistě na každém z nás.

Věrohodnost a uvěřitelnost ale vítězí. Ačkoliv pokud si budete Chvilky pouštět i doma, nebude vám veselo – a při dobré náladě vás to zřejmě nenapadne. Budiž tak premiéra Beaty Parkanové takovým filmovým Philem Collinsem nebo Lionelem Richiem pro české ztracené, avšak do morku kosti dobré duše.