Pokud jste jedni z mnoha, které před více jak měsícem zaujala Zrodila se hvězda, zapamatujte si jména Robert Carson, Dorothy Parker a Alan Campbell. Tato trojice totiž v roce 1937 tak trochu obměnila příběh o Popelce a nevědomky tak dala vzniknout čtyřem, respektive pěti filmům. Kromě čtyř hollywoodských totiž vznikl i neoficiální remake v Bollywoodu.

Neustále se měnící kulisy

Ačkoli se dobové kulisy během let mění, příběh zůstává stejný. Snímky jsou tak i skvělým příkladem toho, jak se měnil dobový vkus nejen v hudbě, v módě, ale i v natáčení filmů. Úspěšný herec/zpěvák potká vždy mladou neznámou herečku/zpěvačku a udělá z ní hvězdu. Sám ale svoji kariéru a život zastřený alkoholem zachránit nedokáže. Jeho závislost vyvrcholí na předávání cen, kde ztrapní svou milovanou. Šťastný i nešťastný vztah ukončí nehoda.

Navzdory hlavní dějové linii se ale předloha ve větších nebo menších detailech během let změnila. První dva snímky jsou z filmového prostředí, kdežto další dva (respektive tři) nám ukazují, jak funguje zákulisí hudebního průmyslu. Pointa i tak zůstává stejná. Zrodila se hvězda se pokaždé vrátí proto, aby ukázala, že showbusiness není čarokrásný. Naopak to, co vidí jeho diváci, je jen pozlátko, pod kterým se schovává spousta špíny a přetvářky.

Almost every single person has told me they like the way I sounded but that they didn't like the way I look.

Nejvíc se do kritiky těchto poměrů pustil poslední film, ale už Janet Gaynor a Fredric March divákům ukázali, že v jejich světě to není jednoduché. Připomněli jsme si díky nim, že když se jednou svým fanouškům znelíbíte, je těžké se vracet zpátky, a že každá krása se dá ještě vylepšit. Ester/Ally musela například svůj vzhled změnit celkem ve třech ze čtyř filmů. Výraznější proměně se vyhnula jen Barbra, ale i tak její nos nezůstal ve scénáři bez komentáře.

Hudba v hlavní roli od roku 1956

V nejnovějším Zrodila se hvězda ale kromě herců a několika témat k zamyšlení hraje prim hudba. Janet Gaynor a Fredric March o ní ale v roce 1937 v podstatě neslyšeli, jejich milostný příběh jen dokreslovala. Do hudební až muzikálové podoby se Hvězda dostala až s druhým snímkem s Judy Garland. 

V 50. letech byly muzikály více než oblíbeným žánrem, byly sázkou na jistotu, kterou tehdejší velká filmová studia potřebovala. Zejména kvůli nástupu televize totiž klesala obliba kin. Zavedení velikáni si tak nechávali peníze na větší (a hlavně osvědčené) trháky. Tím Zrodila se hvězda bezesporu byla. S rozpočtem přes pět milionů dolarů se stala jedním z nejdražších hollywoodských filmů té doby.

Vložené peníze si Warner Bros studio chtělo pojistit zvučnými jmény. Do režisérské židle tedy posadilo George Cukora, který už měl za sebou Čaroděje ze země Oz nebo Jih proti Severu. Opravdovým tahákem se ale tenkrát stala Judy Garland. Malá Dorotka se totiž postupem času stala závislou na lécích a alkoholu a několik let před natáčením Zrodila se hvězda se od filmů odmlčela. Druhá šance pro ni ale byla osudová. Za roli Ester získala Oscara, stejně jako její filmový partner James Mason.

V 50. letech byl tedy Cukorův epos jednoznačným úspěchem, dnešní divák už si ale druhé zpracování spíš neužije. Celkem má snímek téměř tři hodiny, ve kterých se toho upřímně moc neděje. V podstatě je složený ze scén, ve kterých herci vedou dialog v nějaké místnosti. Hudba je pro současné ucho příliš jednotvárná, hlavní soundtrack si ale ve své době vysloužil nominaci na Oscara.

Nejhorší z nejlepšího

Nominaci za nejlepší píseň proměnila až Hvězda z roku 1974. Evergreen se zároveň stal jedním z nejznámějších songů Barbry Streisand. Po herecké stránce ale snímek za těmi ostatními pokulhává. Kris Kristofferson a jeho filmová partnerka nezískali ani nominaci na Oscara a napříč všemi filmovými žebříčky má nejhorší hodnocení. Přesto je právě on hlavní předlohou pro jeden z nejdiskutovanějších filmů letošní sezóny. 

Vyprávění se tady totiž poprvé přesunulo z filmového do hudebního prostředí a hudba přebrala vedoucí pozici. Norman začne místo do studia jezdit na koncerty a vytáhne tak celý snímek z interiérů ven, i díky tomu získá druhá nejmladší sestra letošní Hvězdy dynamiku a spád. Tato verze by tak mohla být pro dnešního diváka nejsnesitelnější. 

Příběh o Popelce

Co je ale na příběhu se jménem Zrodila se hvězda tak přitažlivého, že se ho Bradley Cooper rozhodl natočit v Hollywoodu už po čtvrté? Nejspíš to nebyla ani hudba, ani možnost kritizovat dnešní poměry, ale nadčasovost příběhu. I první Zrodila se hvězda totiž jen variuje tisíckrát vyzkoušený a úspěšný příběh o Popelce. Dívka, která neměla nic, má najednou všechno a k tomu i manžela. Pointa, která nehledě na čas i prostor přitáhne davy lidí.

K náhodnému setkání, které se přece může stát každému z nás, a nehynoucí lásce tak už jen o pár století později stačilo přidat tragédii, známé tváře, později hudbu a hvězda mohla zářit. To není kritika, ale naopak poklona geniální jednoduchosti, se kterou je snímek natočen. To, že se před více jak osmdesáti lety zrodila hvězda, totiž není náhoda, ale osvědčený recept dokořeněný tím, co je zrovna moderní. 

Recenzi na nejmladší Zrodila se hvězda najdete zde.

23.11.2018 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout