Existuje kouzlo v tiché, nenápadně působící filmařině. Točí se čím dál méně snímků, kde tolik prozradí pouhý pohled, mimika, skoro neviditelná gesta. Přesně takové dílo však uvidí diváci, pokud si koupí lístek na Leave No Trace. Benu Fosterovi a Thomas McKenzie lze vytknout snad jen jedno. Nechtěně usvědčují film ze lži, jelikož stopy ve vás nepochybně zanechá. 

Mladá Tom (Thomasin McKenzie) s otcem Willem (Ben Foster) žijí dobrovolně v portlandských lesích naprosto odstřihnutí od moderních vymožeností. Jejich vlastní svět kolem jim dává svobodu v myšlení, vzdělávání a dalších životních rozhodnutí bez vlivu "zkažené" společnosti. Pohádka ale nemůže trvat věčně. Jak obstojí v konfrontaci s civilizací a lze si zvyknout na normální život?

Beze stop odkrývá velmi intimně křehkou duševní schránku hlavního hrdiny a postupuje velmi zlehka, pozvolna. Na jednu stranu můžeme vidět paralelu se snímkem Tohle je náš svět. Tam ale šlo o život mimo civilizaci čistě za účelem lepšího vyrůstání či zkušeností na základě otcovské intuice. Tak se nejprve tváří i americké drama. Snímek Debry Granik se ale bez izolace, jak zjišťujeme později, neobejde.

Příběh Willa a Tom je nádherný hlavně tím, jak k němu autorka přistupuje. Postavy nekřičí své problémy do světa a to ani divákovi v kině. Stejně jako třeba při terapii vyplouvají informace na povrch průběžně a některé se zachytí. Pokud si jich všímáte, zážitek se umocní. Pokud nikoliv, stále vám zůstává zajímavá story o žití a přežití za hranicí té běžné Ameriky. Přitom je film až netypicky ne-americký. Sice pochopitelně staví na pevné rodině, nezlomném vztahu otce a dcery a pomoci spřízněných trampů / lidí žijících na okraji společnosti. Zároveň ale nabízí rozuzlení, které představuje nejen velmi emotivní finále, ale i smysl celého putování divočinou. A to stále bez vykřičníků a hloupých frází. Beze stop je i proto překrásně vzácné.

Kdy a kde dávají film: Beze stop

27.9.2018 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout