Vždy jsou dvě strany mince, dva názory, dva pohledy. Ještě předtím, než si přečtete naši recenzi, podívejte se na fotografie vojáků připojené k propagaci snímku Můj neznámý vojín (najdete je i dole v naší galerii). Sledujte jejich emoce, gesta a zaznamenané činy. Jakou měli motivaci? S čím přijeli do Československa? Pro otevřenou mysl historiků, ale i milovníků kultury a filmu, by byla neskutečně zajímavá i pouhá jedna myšlenka okupanta, který by se podivil nad tím, co proboha v Praze v srpnu 1968 dělá. Jak se plní rozkaz osvobodit zemi od kontrarevoluce, když si uvědomíte, že jste ve skutečnosti nepřítel? Odpovědi na takové otázky sliboval debut Anny Kryvenko. Realita ale nabízí jen zajíce v pytli.

Nový dokumentární film o událostech srpnové invaze 1968 do Československa tvoří převážně dosud nepublikované archivní záběry z celé Evropy a Ruska a zároveň je vyprávěn pohledem jednoho z okupantů, titulního neznámého vojína, potažmo jeho praneteří – režisérkou snímku, a nabízí nové varianty toho, jak o okupaci Československa v roce 1968 přemýšlet.

Tak zní úryvek synopse filmu ukrajinské autorky studující na pražské FAMU. Tak, jak je uváděn v oficiálních materiálech. Titul experimentární dokument ponecháme určitě stranou. Klíčovým problémem je totiž něco úplně jiného. Tvůrčí tým má mezery hlavně v propagaci, protože zmíněné a promované se zkrátka a dobře nedozvíte. To je nepřijatelné - zvlášť, když to vzbuzuje taková očekávání. Neznámý voják skutečně zůstane neznámý po celých 75 minut. Divák dostává jméno a konec příběhu jednoho z řady okupantů, na kterého si žádné publikum nevytvoří ani negativní ani pozitivní názor. Není to možné. Co podnětného tedy Kryvenko nabízí?

Velmi zajímavou paralelu československého roku 1968 s poměrně nedávnými událostmi na ukrajinském Krymu. Originální a zajímavé záběry z okupované Prahy, které tak nějak nepřekvapivě mluví za sebe a na diváky působí. A v neposlední řadě nepatrný náznak toho, že i pěšáci sovětské armády měli zřejmě svědomí. To se ale vracíme znovu k vojínovi, který rozhodně nehraje ve snímku hlavní roli.

Titulní úlohu převzalo trochu nešťastně morální dilema. Bahno na botách Rusů a Ukrajinců, kteří platí za činy svých předků. Jindy hodnotný námět by ale potřeboval rozpracovat a nesměl by být jen součástí a vedlejší linkou neforemné skladby do negativů mizících fotek a silných historických záběrů. To zkrátka nefunguje.

V den výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je dokument Můj neznámý vojín vhodnou připomínkou událostí roku 1968. Tiché, utlumené scény z Václavského náměstí a pražských ulic ryjí do srdcí pamětníků a apelují na mladé, aby nic podobného nikdy nepřipustili. Práce jinak talentované filmařky ale nevypoví nic o tom, jestli sovětský továryš cítil, jak strašlivě mění dějiny malé zemičky v srdci Evropy.

Kdy a kde dávají film: Můj neznámý vojín

21.8.2018 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout