Zdeněk Troška se po předloňském neúspěchu s názvem Strašidla opět rozhodl natočit pohádku, kterou naštěstí dějově nezasadil do současnosti, ale zhruba o pár set let zpátky. Vrátil se do své oblíbené jihočeské vísky, kterou u něj známe nejen z kontroverzních komedií, ale i z pohádky (dnes již skoro pro pamětníky) Princezna ze mlejna.

Úvod Čertovin evokuje atmosféru filmu Hynka Bočana S čerty nejsou žerty, v němž se tvůrcům podařilo vylíčit ikonické peklo s Karlem Heřmánkem coby pekelným knížetem. Za svého Lucifera si Troška zvolil nadaného Karla Dobrého, který má sice do nesmrtelného Heřmánka daleko, za svůj výkon se však vůbec nemusí stydět – jsou za ním vidět roky zkušeností z angažmá v Národním divadle.

Kamera nás zavede do pekla, kde musí čerti podle příkazu Lucifera uklízet. Zašantročí se jim při tom ale jedna hříšná duše a nejvyšší pekelník pošle čerty, zodpovědné za její útěk, Popeláka (Jakub Prachař) a Uheláka (Dominick Benedikt) přivést do pekla dva náhradníky.

Při jejich hledání dvojice narazí na statek, kde žije despotický sedlák (Oldřich Navrátil), jenž chce svou jedinou dceru Hanu (Sara Sandeva) výhodně provdat bohatému, ale neurvalému Kopytovi (Jaromír Nosek). Vzdorná dívka přitom miluje hodného čeledína Jana (Richard Jaroslav Müller). S jejich osudy zamíchá tajemná šlechtična (Jana Bernášková) a hrabě (David Gránský).

Přepálená délka

Pohádka nepřichází s příliš originálním námětem – přesto z pouhého milostného (téměř) čtyřúhelníku, potrestání zla a vítězství dobra vykřeše překvapivě docela hodně. Dobře zde funguje mix prověřených herců, jakým je Navrátil, Nosek nebo již zmíněný Dobrý, a neokoukaných tváří, o kterých jistě ještě uslyšíme. Pozitivnímu dojmu napomáhá i propracovaná výprava a malebné lokace, které dokládají, že tuzemské pohádky mají stále z čeho čerpat.

K dokonalosti však filmu schází několik věcí. Od druhé poloviny by si zasloužil střih, kdy se celkem 101minutová stopáž uměle natahuje nadbytečnými scénami, mimo jiné jak Sara Sandeva již poněkolikáté zpívá lidovou píseň s nezapamatovatelnou melodií. Záběry také mohly být lépe propojeny – postavy se často nachází třeba poblíž statku a najednou se bez zjevného důvodu prochází v lese.

Tvůrci je navíc vykreslili příliš modelově – chamtivý otec, utiskovaná manželka či dobrosrdečný nápadník – a nedali jim prostor ukázat i jiné povahové rysy a projít si charakterovým vývojem. Po rozuzlení příběhu je najednou konec filmu a diváci se již nedozví, zda padouchové zpytovali svědomí nebo ne. 

Foto: archiv CinemArt

Kdy a kde dávají film: Čertoviny

4.1.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout