Začarované Podněstří, samozvaný stát vklíněný mezi Moldavsko a Ukrajinu, o němž průměrný Evropan ani neví, se vydala zkoumat mladá filmařská dvojice – Klára Tasovská a Lukáš Kokeš. Ze svého ne zcela legálního dokumentačního výletu přivezli 70 minutovou Pevnost, impresionistický snímek analyzující podrobně nikoliv politické prostředí, mafiánské zájmy Ruska a příběhy porušování lidských práv, ale spíš ponurost osobní izolace člověka, který je nucen žít v zemi, která oficiálně neexistuje. Film získal vloni na MFDF Jihlava Hlavní cenu pro nejlepší český dokument v sekci Česká radost. 24. ledna přijde do kin.

Spíše než na hromadu faktů, která by sloužila investigativní novinařině, se soustředí na absurditu situací a poeticky destruktivní atmosféru, která vše živé nutí buď vzdát se svobody a radovat se alespoň z toho, co zbylo, anebo vystoupit proti – ovšem jednou a naposledy. Film je groteskou i tragédií zároveň, to vlastně záleží na uchopení stavu místními obyvateli, kteří žijí od vzniku země roku 1990 v takříkajíc organizované anarchii, která však má společné prvky s diktaturou. Lidé nemají možnost volit si vlastní samosprávu, všechny sleduje tajná policie a na válku je v tomto nestabilním území na břehu Dněstru připravený zbytek sovětské armády. Země žije výhradně z ilegálního obchodu se zbraněmi, drogami a alkoholem a veřejně ji uznává pouze Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie. Rusko přes své mocenské zájmy její představitele oficiálně nepřijímá. V rohu její vlajky se krčí srp a kladivo.

„Když pán Bůh kdysi rozděloval zemi, nezbyla už mu žádná pro Podněsterce, kteří stále pracovali a u rozdělování chyběli. On se tedy nakonec rozhodl, že jim dá kus ráje – Podněsterská moldavská republika, to je takový malý ráj,“ rozplývá se člen tajné policie MGB (později přejmenované na KGB), během výslechu filmařů, který je částečně zdokumentován. Výslech, to prý konec konců není nic divného – čas od času jej absolvuje kdokoli sebeméně podezřelý z 550 000 obyvatel, co kdyby se náhodou jednalo o špiona, potenciálního pracovníka CIA anebo západního novináře, který by chtěl nucenou izolaci útvaru narušit.

„Máte za potřebí změny? Volte stabilní změny!“ masíruje televize diváky, kteří rozhodují, kterému samozvanému kandidátovi na prezidenta „dají svůj hlas“.

„Film vznikal pouze za použití foťáku – digitální zrcadlovky, která umí slušně zaznamenávat video,“ říká spoluautor Lukáš Kokeš. O zvuk se starala Klára Tasovská za použití diktafonu. S profesionálním vybavením by byli moc nápadní, nezískali totiž oficiální povolení k natáčení, i takhle měli problémy s policií, která je podezírala z novinářské činnosti. Dvojice nicméně vytrvale hrála turisty, občas nechala přístroj zapnutý někde ležet, a dělala, že se dívá jinam. O spoustu záběrů také přišli, a to jednou na stanici tajné policie, která je donutila všechno vymazat.

„O Podněstří jsme se dozvěděli při cestování po Rumunsku, na pár dní jsme se tam podívali a věděli jsme, že se tam chceme vrátit a natočit zde film,“ říká Tasovská. „Od Ivany Skálové z Člověka v tísni, která tam je již několik let, jsme dostali první kontakty a potom už se naše setkávání s lidmi řetězilo.“ V dokumentu promluví například učitelka z mateřské školky, perzekvovaná členka občanské iniciativy, spokojené studentky, „normální“ podněsterská rodina anebo člen nevládní organizace, který má několik pasů, aby vůbec mohl ze země vycestovat – každý používá na jiných hranicích.

Film Pevnost je o životě v iluzi, o konformitě či nekonformitě ve vztahu k ní. Není faktografický, není přesycen politickou historií; mluví řečí neustálého strachu z normálního života, který si za minulého režimu zažili i Češi.

12.1.2013 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout