O tom, jaké to je, být neustále sledován a žít pod trvalým dohledem státu, nás poučila československá minulost a v nedávné době i filmy, Pupendem počínaje, Pouty konče. O tom, že ve východním Německu to bolí stejně, jsme byli poučeni nyní již legendárními Životy těch druhých nebo významnými Eastie Boys. Život výjimečných osobnosti za socialismu zkrátka nebyl jak vystřižený z pohádky. O tom, že i obyčejným smrtelníkům, obzvlášť těm podezřelým z „kolaborace“ se Západem, se dostávalo nemenší pozornosti státní bezpečnosti, už toho ale moc nevíme. V nejnovějším filmu režiséra Christiana Petzolda Barbara, který má ambice a i potenciál (Stříbrný medvěd za nejlepší režii na Berlinale 2012) se zařadit po bok slavnějšího předchůdce, se dozvídáme více o „životech těch druhých“ v DDR.

Místo – zapadákov ve Východním Německu. Doba – zlatá osmdesátá. V centru dění je mladá lékařka Barbara, pro kterou je doba všelijaká, jenom ne „zlatá“. Toto jsou hlavní součástky poctivého, ovšem téměř minimalistického příběhu, který - ač zakládá na milostné zápletce - staví na zcela odlišných pilířích. Hlavní hrdinka, potrestaná za svou žádost o výjezd z republiky vysláním do provinční nemocnice, se potýká jak s nepřízní kolegů na pracovišti, tak i s neustálým dohledem dotěrného komisaře Stasi. Potupné prohlídky, které musí absolvovat v hlídaném pronajatém bytě, se střídají s riskantními výjezdy na kole do divočiny na krátká, ale intenzivní rande se západoněmeckým ženichem. Už je dokonce vymyšlen dokonalý plán na přeplutí Baltu do svobodného Dánska, náhle se jí ale všechno vymkne z rukou.

Kromě severské krásy herečky Niny Hoss a citlivé práce kameramana je toho okouzlujícího na filmu mnohem víc než by se mohlo zdát na začátku. Jak již bylo řečeno výše, jednoduchý příběh, který vcelku nemá čím překvapit, zakládá na detailech a postupně se vynořujících informacích, které nenechávají diváka vydechnout. Neklidná atmosféra putuje přes celou syžetovou linii, a my se stáváme svědky – až sousedy – jednoho zdánlivě obyčejného života. Jakoby náhodně se v průběhu filmu objevují postavy, na které nezapomeneme a které – krok za krokem – přidávají snímku další a další dějové vrstvy. Mladá těhotná rebelka Stella utíkající z pracovního tábora, nebo pubertální student, jenž se ocitl v nemocnici na následky nešťastné lásky – tyto figurky perfektně dokreslují celkovou situaci pohnuté doby, nedělají to ale vůbec prvoplánově. Celkem by se dalo říct, že casting filmu obstál na jedničku – herci hrají občas pouhým pohnutím obočí a umějí vyjádřit celou škálu pocitů i vlastností. A z představitele místní, provinční státní bezpečnosti, v podání Rainera Bocka – herce mezinárodního formátu – opravdu jde hrůza. 

I když ponuré německé léto spolu se zmíněnými postavami naplněnými potlačovanou touhou po svobodě by logicky měly tvořit depresivní atmosféru, nic takového ve filmu Barbara nepociťujeme. Zkrátka intuitivně předvídáme šťastný konec, aniž bychom sami věděli proč. Možná s tím má co do činění aura Niny Hoss či její Barbary prozařující nejenom to ponuré německé léto, ale i působící na původně nepřátelské kolegy v nemocnici.  Hlavní oporu najde hrdinka, která se obvykle straní lidí a dává přednost samotě před nabýváním přátel (ostatně kdo může být dostatečně důvěryhodným za panujících poměru?), v sympatickém kolegovi Andrém. Ovšem ani on, s vlastní skrytou minulostí, nedokáže rozluštit to tajemství, které Barbara pěstuje ve své izolaci. Tak i divák se ztrácí v rozpacích až do finální scény, zároveň však prožívá s protagonistkou její utrpení.

Jak jsem již nastínila v předchozích odstavcích, jedná se o snímek překvapivě pozitivní: je to příběh především o možnosti (nebo chcete-li, nutnosti) výběru, o lidské statečnosti a silné povaze, kterou jen tak něco nezlomí. Barbara je hrdinkou, jež jde příkladem a má šanci stát se moderní podobou Johanky z Arku. Hlavní předností filmu je ovšem to, že nic nepodává černobílé, žádnou situaci nevykresluje jako jedinou možnou a následně ukazuje, že i odporný Klaus Schutz, čmuchal a namyšlený „bezpečák“, není nic jiného než obyčejný smrtelník se svými starostmi a smutky. Barbara zkrátka má čím překvapit a překvapuje neustále.

Snímek je momentálně představen na sedmém ročníku festivalu německy mluveného filmu Das Filmfest, nejpravděpodobněji po něm poputuje do kin v rámci české distribuce.

Kdy a kde dávají film: Barbara

17.10.2012 | Jana Krivenkaja Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout