A to s pořádnou dávkou ironie. Hrdinové filmových Básníků sice zestárli, ale kousavý humor a životní nadhled mají pořád. I přes nezvratný fakt, že kvality původní trilogie nikdy nedosáhnou a zlí jazykové si na jejich nejnovějším pokračování jistě smlsnou, dovede Pavel Kříž a spol. pobavit. A to milou, nenásilnou cestou. A právě zmiňované radosti z mála je třeba. Ne snad kvůli tomu, že by snímek Jak básníci čekají na zázrak nabízel málo. Především však proto, že se málokdy stane, aby se divák u nastavované kaše usmál, přivřel oko nad obří dávkou product placementu a zkrátka si užíval každý střípek chytré legrace. Ta má od dob, kdy svět přicházel o básníky, mírné známky senility. Poetickému důchodu ale zůstala pecháčkovská grácie k nezaplacení.

Štěpán Šafránek (Pavel Kříž) je znovu sám. Jeho láska Anička "Veverka" Posedlá tragicky zahynula a syn Štěpán jr. (Filip Antonio) je tak vychováván rukou zkušeného lékaře, ale marného muže v domácnosti. Zatímco junior se snaží tátovi zajistit novou známost, Štěpán na prahu padesátky stále střetává staré známé. Kendy (David Matásek) a Karas (Lukáš Vaculík) jsou jeho pravou rukou, Vendulka "Utěšitelka" (Eva Jeníčková) šéfovou v nemocnici. Jeho život postrádá pravidelný rytmus, a Štěpán tak kromě výchovy své ratolesti přežívá ze dne na den. Malý zázrak se objeví až v podobě sousedky Zuzany (Linda Rybová), která vrátí stárnoucímu doktorovi chuť do milostné poezie.

Jako člověk vychovaný básnickou generací připouštím větší vliv oné dvousečné zbraně jménem nostalgie, tíha růžových brýlí na nose ale objektivitu nezabíjí. Ba naopak. Jsem velice rád, že nemusím šestý díl básnické série vláčet bahnem. Jde o příjemné překvapení a závěrečný dezert v příběhu filmového doktora-poety. Jak je však už v titulku naznačeno, o zázrak se skutečně nejedná. Při troše fantazie jde ale o vtipné autorské pošťouchnutí směrem k věrnému publiku: Víme, že netočíme revoluční dílo. Chceme ale diváky potěšit. Snímek Jak básníci čekají na zázrak by se tak s klidným svědomím mohl stát definicí pro tolik užívaný termín divácký film.

Narozdíl od Decibelů lásky nebo Babovřesků I, II, III totiž splňuje zásadní podmínku k úspěchu. Kope v zemi, kde byla zlatá žíla. Samotné srovnání se zmiňovanými "diváckými filmy" je tak ve výsledku spíš urážlivé. Přesto mají Básníci pochopitelně také vady na kráse. Některé lze z dříve zmíněných důvodů přehlédnout (product placement, natahování série), nad dalšími se však musíme pozastavit.

Asi nejvýraznější achillovou patou je hudba. Jestliže hudební motiv z minulých dílů (titulní melodie písní v bazénu nebo jako milostný motiv v intimních scénách) funguje skvěle, samotná otvíračka se sborovým popěvkem a závěrečné "karaoke" jsou katastrofální. Je až lehce úsměvné, jak se do filmu otiskl Uhlířovský rukopis (nemluvě o "Když se zamiluje kůň"). Zatímco Citová nouze z minulého snímku Jak básníci neztrácejí naději vzdávala hold fenomenálním Křídlům iluzí apod., titulní píseň z finálového filmu je trpkým zklamáním vhodným do zpěvníků pro první stupeň. Včetně titulkové odrhovačky (ať se na mě Kříž s Rybovou nezlobí, byla to hrůza). Druhým problémem filmového rýmu je fakt, že divákem nemusí být člověk Básníků znalý. Takový návštěvník kina pravděpodobně uvidí průměrný film s přebytečnými cameo rolemi a obří reklamou s lékem na problémy s prostatou.

Pro milovníky jde však o časovou osu krásnou filmovou historií s uspokojivým závěrem o známých hrdinech (včetně některých nových zábavných minirolí - viz Eva Holubová v roli vrchní sestry) uzavírající nezapomenutelný kus české kinematografie. Nemoc některých českých filmů se totiž dá léčit i jinak než rozsáhlým chirurgickým zákrokem. Stačí hodně tekutin, šťastná vzpomínka a trocha nostalgického básnění.

Kdy a kde dávají film: Jak básníci čekají na zázrak

14.4.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout