Zástupy filmových fanynek nostalgicky přebíhají Václavské náměstí v rouše Evině. Příznivci nesmrtelných písní Michala Davida hromadně oprašují videokazety a pouštějí ve smyčce oba Diskopříběhy. Decibely lásky hned první den boří rekordy návštěvnosti po celé republice a jsou za svoji nápaditost odměňováni bouřlivými ovacemi kritiků a recenzentů.

Takhle nějak mohl vypadat sen producentů snímku Decibely lásky, který s velkou pompou dorazil do český kin, aby ukázal, jak vypadá dno tuzemské produkce.

Decibely lásky jsou příběhem nadějí a tužeb snílků v několika generacích. Mladý umělec Dan (Filip Cíl) prožívá vzplanutí ke krásné Betce (Alžběta Bartošová), kterou potká na místní diskotéce. Jeho starší sestra, která se ho snaží dostat z průšvihů mladické nerozvážnosti, se zakouká do Kristiána (Rudolf Hrušínský nejml.), kterému Dan dříve pomůže v nesnázích. A že láska není záležitostí mladých dokazuje postarší pár (Iva Janžurová a Rudolf Hrušínský ml.) reflektující strasti a slasti jejich zdánlivě promarněných životů.

Stejně jako poskládaní smysluplné synopse nového muzikálového hitu, je těžké přiblížit, co všechno je na Decibelech špatně. Michal David bezesporu napsal několik desítek melodií, které se líbí minimálně jedné generaci posluchačů. Nejnovější adaptace jeho popových vypalovaček je ale vůči úspěšnému autorovi až příliš nelichotivá. Srovnání nalezneme v kontrastu s muzikálem Děti ráje, který byl sice klasickým komerčním výplodem, ale v živém provedení s dobrými hereckými i pěveckými výkony působil jako pocta jeho práci, nikoliv jako těžký náhrobní kámen. Nemluvě o daleko lepším příběhu, díky kterému písničky jako Nikdo nepřišel a Každý mi tě lásko závidí, dostaly jiný a hezčí rozměr.

Shrňme tedy několik málo pozitiv filmu, který napsal i zrežíroval debutant Miloslav Halík. Fotbalista Pavel Horváth oplývá celkem slušným komediálním talentem, který by v jiné konstelaci hvězd mohl být živou vodou do jinak vyprahlých břehů plzeňských diskoték. Ač je to s podivem, film nepůsobí jako obří reklama na jakoukoliv společnost, která pomohla s rozpočtem. Product placement jistě někde ve filmu bude, ale rozhodně nebije do očí, jako u jiných produkcí. Filip Cíl a Alžběta Bartošová mají jistou chemii. Sympatické dvojici sluší společný zpěv a divák tak má i přes všechen viditelný postsynchron čas vydechnout. 

Jinak jsou ale Decibely lásky plejádou špatných rozhodnutí na všech polích filmového řemesla. Rudolf Hrušínský nejml. byl snad obsazen jen kvůli vzpomínce na Diskopříběh. Jeho herecký reperotár skýtá jeden výraz (ke zhlédnutí i na úvodní fotografii), kterým vyjadřuje veškerou paletu svých emocí. Film je obecně, až na výjimky, hereckou katastrofou, ale znovu a dokola - hrajte na základě textu, který postrádá smysl. Několik desítek záběrů je tmavých, nedoostřených a postavy jsou nečitelné - pokud to tedy nebyl autorský záměr.

Scénář je konstruován na téma Davidových písní, čímž se z něho stává snůška prázdných dialogů, která se snaží působit jako mezigenerační romantické melodrama s hudebním podtextem. Kde (světe div se) chyběl nápad, jak píseň do příběhu zakomponovat, pustí se magneťák jen tak beze smyslu. V ději najdeme také celou řadu zbytečných postav, které se ve filmu objevily snad jen ze známosti (Roman Vojtek, kamarádka z tour Lucie Vondráčková). Účast Karla Gotta je pak v kontextu jeho role a událostí v osobním životě značně nevkusná (i když i tehdy je mistr charismatický).

Jak bylo řečeno na začátku, i přes řadu nespokojených odpůrců hudby Michala Davida existuje řada fanoušků, kteří zapláčou nad touto filmovou verzí jeho hitů. Některé z nich si zaslouží daleko lepší zpracování nebo zkrátka jen klid a mír od kinosálů. Vcelku to nejlépe vyjádřil sám autor úvodní písní: Diváci čuměj čuměj, nekoukaj, hezky se netvářej...

Kdy a kde dávají film: Decibely lásky

12.2.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout