Příběh, který se může přihodit každému z nás. Pătrascu je svědkem vraždy a jako takový se dostává do sporu se dvěma nejbližšími sousedy. Jedním z nich je bizarní vrah, tím druhým je jeho vlastní svědomí… Sociální satira O patro níž rumunského režiséra Radua Munteana uvádí Artcam do kin 12. listopadu.

Pan Pătrascu (Teodor Corban) je obyčejný otec obyčejné rodiny v obyčejném domě. Ze spokojené rutiny ho jedno ráno vytrhne divoká hádka mezi mužem a ženou. Když hluk utichne, vyjde ven Vali (Iulian Postelnicu), soused z druhého podlaží. Pătrascu mu automaticky kývne na pozdrav a beze slova vyjde ke svému bytu. Po návratu z práce vidí, že se to před vchodem do domu hemží sousedy a policisty. Laura, mladá žena z druhého patra, byla nalezena mrtvá...

Pătrascu ví, že se stal svědkem vraždy, ale policii to neřekne. Soused a vrah Vali ví, že Pătrascovi je jasné, že zabil Lauru. A divák ví toto všechno. Valiho neustálý nátlak na Pătrasca ho staví tváří v tvář jeho svědomí, stejně tak jako Pătrascovo odmítnutí udat Valiho na policii nutí Valiho vypořádat se sám se svým svědomím, bez pomoci prostředníka.

O patro níž není film o hrdinech, o lidech, kteří dokáží překonat situaci, ve které se nacházejí a odvážně bojují se svým svědomím; je to film o lidech, kteří jsou stejně jako my spíše slabí než silní.

Radu Munteana, režisér

Nejnovější snímek představitele rumunské nové vlny Radua Munteana je minimalisticky natočená sociální satira o morálním selhání člověka. Munteanův pátý celovečerní film je zároveň jeho druhým filmem (po snímku Úterý po Vánocích), který byl vybrán do soutěže Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes.

"Nechtěl jsem ten film natočit proto, abych mohl soudit jeho hrdiny a vydávat rozsudky, ale abych položil otázky, které většině z nás připadají abstraktní a odtažité. Pravda, morálka, svědomí jsou v tomto filmu podružné; jsou to témata, ke kterým je možné přistupovat otevřeně jen v případě, že je člověk natolik odvážný, aby se na ně dokázal podívat s odstupem. A to je to, co jsem chtěl v prvé řadě: vyvést diváky z jejich komfortní zóny.

Pătrascu 'nepřispívá' k akci, ale 'odečítá' z ní. Je ale aktivní ve svém dialogu s vlastním svědomím – musí se snažit ho utišit, zrelativizovat, polemizovat s ním a nakonec ho přijmout." (Radu Munteana)