Ani ten největší módní ignorant nemůže tvrdit, že nezná jméno Christian Dior. Tato značka je už více než 55 let symbolem francouzské haute couture, ladnosti, ženských tvarů a luxusu. I krátká procházka po Praze znamená vidět logo Dior téměř na každém rohu – na zastávkách tramvají nepřehlédnete fotky smyslných modelek propagující Dior vůně, na ulicích visí billboardy s Dior módou, Dior kosmetika útočí také v parfumériích... a od 4. června 2015 se setkáte s legendárním jménem módního průmyslu také v kinech a v programu vybraných internetových televizí.

Dokumentární film Dior a já (Dior et Moi, 2014) je francouzský snímek režiséra Frédérica Tchenga, který diváky během 89minutové stopáže zavede přímo do srdce módního domu Christian Dior v Paříži. Nový umělecký ředitel domu, Belgičan Raf Simons, donedávna známý jen jako minimalistický návrhář pánské řady oblečení vyhýbající se zraku veřejnosti, začíná v roce 2012 pro Diora připravovat svoji první kolekci haute couture. 

Raf má na svoji práci místo obvyklých čtyř až šesti měsíců pouhých 8 týdnů. Napětí mezi ateliérem, vedením domu a Rafem tak narůstá do objemu těch největších tylových sukní.

V hlavní roli šití

Nejde vůbec o modelky. Ty jsou ve filmu znázorněny ve své ryzí podstatě – jako bytosti nesoucí umění v podobě oblečení před dychtivé publikum. Nejde ani o pozlátko módních časopisů, jaké známe třeba z filmu Ďábel nosí Pradu. Tohle je dokument, který neskrývá podstatu věci – totiž že za veškerými návrhy a střihy, které hýbou módním světem, stojí někdo, kdo model ušije. No, řekněme to pěkně nahlas – za tou legendární značkou stojí švadleny.

"Obyčejné ženské", které jsou u Diora i více než 40 let, které jsou nepostradatelné, protože nejen že umí něco jedinečného – ony svým uměním přetváří abstraktní vize těch nejkreativnějších z kreativních do reality něčeho tak prostého, jako je oblečení, a zároveň otiskují do modelů i samy sebe. 

Zjevující se duch Christiana Diora

Rozdíl mezi těmito ženami, pracujícími povětšinou v bílých pláštích, často s nemoderními účesy, ale s o to více vřelými úsměvy, a módním guru, jakým je Raf Simons, je markantní. Asi nikdo nečeká, že u Diora pracují jen samí štíhlí, skvěle vypadající lidé – ale na druhou stranu, kde jinde toto očekávat? Je to omyl. Dior, to je především vysoká a poctivá tradiční krejčovina.

Filmem se prolínají autentické záběry zakladatele značky, který k divákovi přes plátno promlouvá, nutno říci, že velmi expresivně. K vidění jsou také záběry z dobových přehlídek, fotografie modelů z 50. a 60. let a efektivně tak dotváří neuchopitelný a ve filmu často opakovaný odkaz Christina Diora.

Je Raf Simons podivín?

Ačkoliv se to nezdá, dokument sleduje hlavně hlavního „hrdinu“ návrháře Rafa Simonse. Není mi jasné, jak se režisérovi podařilo dostat se pod slupku tohoto distingovaného, uzavřeného a přemýšlivého člověka, ale záběry s ním jsou na filmu snad to nejzajímavější.

Emoce přenesené na kameru

Z plátna přímo čiší kreativita, preciznost a neuvěřitelné pracovní nasazení. Ačkoli většina lidí v sále tuší, jak celé „drama“ dopadne, stejně se nechá strhnout silným příběhem, kterému dodávají na svižnosti skvělé záběry kamery zachycující emoce, atmosféru i radost tak přesvědčivě, že vám nezbývá, než se do filmu zcela ponořit a jen fascinovaně sledovat, kolik je toho lidská bytost schopna vytvořit.

Nutno říci, že podstata snímku je hlavně v příběhu, proto si myslím, že by se dokument mohl líbit i mužům. Ano, je to svět mírně povrchní a ponožky v sandálech v něm opravdu neuvidíte. Ale ten spád, ty emoce, blízkost kamery a nenásilné propojení štábu s realitou!

Jediné, co mě na filmu trochu vadilo, nakonec byla samotná značka Dior. Občas to totiž zavánělo efektním PR. I tak ale musím dát 90 %. Film hodnotím jako velmi zdařilý.

A ještě jedna třešinka na dortu hlavně pro dámy: výsledné modely jsou opravdu nádherné. Viděla jsem je na záběrech během zkoušek několikrát, ale na závěrečné přehlídce vám zkrátka vyrazí dech!

Kdy a kde dávají film: Dior a já

29.5.2015 | Elisia Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout