Články /
Filmové novinky /
Rozhovory /
Literát a filmař Patrik Hartl: Jsem racionální workoholik jako Karel

Literát a filmař Patrik Hartl: Jsem racionální workoholik jako Karel

Další: filmové recenze, kino premiéry

Sdílej:Sdílet na FB Tweetnout S Ohodnoť

Čtyři kamarádi ve středním věku se ohlédnou za svým životem a zjistí, že nežijí tak, jak si po maturitě vysnili. Do kin ve čtvrtek 29. července vstupuje druhý film režiséra, scenáristy a spisovatele Patrika Hartla. Prvok, Šampón, Tečka a Karel vychází z autorova prozaického debutu, podle tvůrce přitom nejde o celovečerní adaptaci v pravém slova smyslu.

Parta čtyřicátníků si v komedii s příměsí životních dramat po hořkém uvědomění si ztracených iluzí vymyslí společnou hru, při níž plní takřka nesplnitelné úkoly, spočívající třeba ve svléknutí se do naha na veřejnosti.

Do titulních rolí autor obsadil Hynka Čermáka, Martina Hoffmana, Davida Švehlíka a Martina Pechláta, mezi ženskými protějšky figurují Daniela Kolářová, Kristýna Boková, Berenika Kohoutová nebo Barbora Poláková.

Patrik Hartl prozradil ke svému novému snímku podrobnosti v třicáté epizodě podcastu KulTýden.

Hrdiny filmu jsou čtyřicátníci, které jste prý nechtěl rámcovat tak, jak tomu u českých komedií bývá. Jak jste tedy muže vykreslil?

Snažil jsem se o to, aby krize středního věku, kterou procházejí, byla vykreslena se vším, co je vtipné a zároveň smutné. Nejen v českých filmech z mužů vycházejí taková roztomilá trdla, nebo hulváti. Chtěl jsem, aby lidé pochopili, že chlapi nejsou idioti, že mají i vnitřní svět. Komedie je často zjednodušují.

Měly postavy reálný předobraz, třeba mezi vašimi kamarády?

Ne. Všechny postavy vždycky píšu podle sebe. Rozehraju tóninu, která je ve mně, a udělám z ní charakter. Chtěl bych být sice záletník jako Šampón, nebo tvrdý testosteronový chlap jako Tečka, ale nejsem. Nejvíc se přibližuji Karlovi, což je racionálně uvažující workoholik. Mám dvě děti, o které jsem se všelijak staral, a tak soucítím i se zaslouženým otcem Prvokem.

Jak se režíruje adaptace vlastní prózy?

Knihu jsem původně zamýšlel jako filmový scénář. K natáčení mě přemluvila manželka, děj jsem se však snažil udělat jinak. Nebavilo by mě vyprávět stejný příběh znovu. Nejen že jsem vybral pouze nosné scény z předlohy, ale navíc jsem je porůznu zpřeházel a přidal pár nových včetně pozměněného konce.

Uvažujete o filmové rekonstrukci svých dalších děl, kupříkladu Malého pražského erotikonu?

Nechystám se k tomu. Kniha, kterou zmiňujete, by se mohla řemeslně hodit, její postavy se však vyvíjí od dětských let do dospělosti, kvůli čemuž je složité podat je přesvědčivě a autenticky ve filmové podobě. Jednoho protagonistu by muselo hrát třeba pět různých herců, čímž je téměř nemožné se s ním ztotožnit.