Se zakončením letošní Letní filmové školy se očekávaně pojila světová předpremiéra historicko-výpravné exkurze několika dekádami. O to více, když projekt byl vy vývoji dlouhých osm let a několikrát zaměnil hlavní tvůrčí osobnosti.

Původní režijní role se nejdříve měl ujmout autor dramat, režisér a scenárista Zdeněk Jiráský (Poupata, V tichu), a teprve po jeho odchodu se k námětu dostal uznávaný a oceňovaný režisér a scenárista Bohdan Sláma. Poprvé ve své dlouhotrvající kariéře však nepracoval s vlastním scénářem a objevně zaměnil svou typickou poetičnost za historické pozadí.

Krajina ve stínu tedy stopuje nikoliv život jedné rodiny, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale daleko více se stává kronikou lidí, když se zaměřuje na vesnici jako proměnlivý celek. V oblasti Vitorazska na jihu Čech, jíž a poválečnými událostmi se scénář Ivana Arsenjeva značně inspiroval, nacházíme malou obec sužovanou tíživou silou dějin ve třicátých až padesátých letech minulého století.

Poutavě dlouhé obrazy vyjevují předválečné období, válku i události poválečné, zejména věrně rekonstruují temnou kapitolu českých dějin – odsun Němců z pohraničí. Největší úskalí snímku však vyvstává v nepřehlednosti mezi kvantem postav a přechody mezi jednotlivými roky.

Poměrně velké množství zploštělých a nekomplexních postav, leč založených na historických reáliích, je prezentováno s nesmírnou těžkostí a propletenec vztahů v pohraniční komunitě ve výsledku působí značně chaoticky.

S tím také souvisí až neautentická práce s každodenností světa, nejvíce viditelná v rámci několika roky oddělených vyprávěcích bloků. Vytváří se zde jakási iluze nárazových proměn, a nikoliv citelně vybudovaných pozvolných změn. Kauzalita přechází do pozadí epizodického formátu, v němž svět překvapivě stagnuje, avšak postavy podle potřeby prochází či neprochází razantními možná až moc černobílými proměnami bez širšího kontextu a pečlivě budovaných motivací.

Odcizenost charakterů postav a stěžejních momentů nejvíce zasáhne v emotivních scénách, které ale naneštěstí nějaké citové propojení s divákem nenachází. Přesně dané postavy-typy často nedostávají potřebnou hloubku, přestože jejich herecký přednes (zejména Csongor Kassai) je v mnoha ohledech výtečný.

Přesto však Sláma a zejména práce kameramana Diviše Marka (Bába z ledu, Štěstí) v mnoha dlouhých záběrech a jízdách prezentuje poutavě vtahující obrazy. Pro Slámu typická poetičnost však na úkor těžkého tématu a zajisté neskutečně hloubkově věrných rešerší jaksi upadá pod náporem mechanického popisu.

Osudovost momentů často nenabírá potřebné tažné síly ani pod záminkou natočit historickou kroniku v černobíle verzi se zrnem filmového pásu. Totiž motiv černé a bílé získává paradoxně daleko více odstínů šedi po technické stránce, v práci s postavami naopak jasně definuje role či je nanejvýš radikálně proměňuje.

Doslovné poselství snímku o tom, že lidé za vyhrocených situací jsou silně sobečtí a zlí, však možná nedostatečně utváří výsledný dojem o neúplnosti vyznění. Dvě a čtvrt hodiny dlouhá stopáž ani nedává najevo, že by měla někdy skončit.

Foto: Bontonfilm

Kdy a kde dávají film: Krajina ve stínu

14.8.2020 | Šimon Svoboda Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout