Nezáleží na tom, kolik vám je, za určitých okolností je jednoduše třeba s sebou nosit pušku. Zvlášť, pokud zrovna potřebujete někoho zabít, protože ponížil vaši rodinnou čest. Rodina Nowáků a Kowalskich si vyřizuje dávné účty drsným způsobem, ale podle platných, velice propracovaných zákonů. A bez emocí, taková je dohoda. Kolotoč se ale někdy musí zastavit, a právě Ewa a Klára se rozhodnou, že už těchto her mají dost. Postupně se sblíží a zosnují plán, který má hony ukončit.

Eastern vyniká především svou extravagantní koncepcí. Přenesení kultury z východu do naprosto jiného prostředí je fascinující a vyzývá k zamyšlení nad nám vlastními nastavenými pravidly a zároveň diváka nechává v neustálém napětí.

Vývoj příběhu nepředpokládaným směrem ještě více osvěžuje už tak zajímavou myšlenku. Poslední moment naprosto popře pocit, že dva rody své problémy už navždy vyřešily, čímž zobrazuje absurditu života v daných podmínkách.

Pro diváky, kteří nejsou přímo seznámeni s podmínkami fungování krevní msty, jejími pravidly a dalšími podrobnostmi, může být děj poměrně matoucí. K tomu se přidává fakt, že velice dlouhý čas není ze snímku pochopitelné, oč vlastně běží. Je jasné, že se jedná o současnost, ale kontext je dlouho nejasný, což může publikum snadno odradit.

Pozitivně výrazný je v případě Eastern znatelný cit pro vizuální stránku. Ponuré, strohé výjevy z tmavých krajin a měst nechávají vyniknout dramatu, jež se na jejich pozadí odehrává. Režisér Piotr Adamski má jako výtvarník k vizuální stránce blízko, takže není divu, že jde o velmi propracovaný prvek, ve finále dodávající snímku tu pravou náladu, která diváka zatáhne hluboko do drsného příběhu o nařízené nenávisti.

Foto: LFŠ

12.8.2020 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout