První den LFŠ: Odvážní lidé vsází na odvážnou myšlenku. Ve zpracování ale pokulhávají

První den LFŠ: Odvážní lidé vsází na odvážnou myšlenku. Ve zpracování ale pokulhávají50%

Kontroverzní koncept ruského režiséra Ilyi Khrzhanovského se zakládá na životě lidí v kulisách vědeckého institutu umístěného v Charkově. Nejdůležitější na příběhu je ale doba, v níž se odehrává. Snímek je zasazen do roku 1953 a protagonisty tento fakt, jak je jasné, zásadně ovlivňuje.

Nejde ovšem o herce, ale „naverbované“ obyčejné smrtelníky, kteří byli z nejrůznějších důvodů ochotni nechat se na tři roky zavřít do tohoto fingovaného vědeckého ústavu a sehrát v jeho fungování větší či menší roli. Celý projekt je opředen řadou mýtů a dohadů, ovšem i přes to z něj vzniká z něj celá série filmů.

Až doteď zní celý námět slibně. Co už ale tak slavně nedopadlo, je zpracování přinejmenším tohoto dílu. Jak napovídají předcházející řádky, jde spíše o jakýsi typ sociálního experimentu či simulace. Účinkující neměli napsané repliky, a tak jsou z velké části reakce velice autentické. Ani vývoj jednotlivých postav nebyl podle tvůrců předem jasně dán.

To by ještě nemusel být problém, ale zpracování pokulhává hned z několika důvodů. Nejdůležitějším z nich je fakt, že spousta záběrů byla bohužel neúnosně nudná, především v první polovině filmu. Tlachy „vědců“, stále se opakující obrazy, žádný dějový spád. V druhé části se diváci konečně dočkají alespoň minimálního zvratu, který zaujme pozornost a tím je obrat k postavám a jejich jednání. Konečně se projevují jejich názory a povaha. Až do té chvíle není naprosto možné s žádným člověkem na plátně sympatizovat či k němu cítit jakékoli jiné emoce. Jejich vykreslení je příliš dlouho téměř nulové, a to je pro diváka odrazující. Činí to první část skoro až zbytečnou.

Velmi těžce uchopitelný je také režisérův záměr. Původně plánoval vytvořit portrét významného fyzika Leva Landaua. Z výsledku se zdá, že se pokusil lidem přiblížit život v dané době. Proč ale raději nezvolil vyloženě dokumentární přístup k tématu a nezaznamenal lépe pocity jednotlivých postav? To by mohlo alespoň částečně vyřešit výše nastíněný problém neosobního zaznamenání protagonistů.

Jednou z mála pozitivních částí snímku je kamera. Složité světelné podmínky, nevyzpytatelnost dalšího okamžiku a jiné aspekty činily kameramanovu práci složitou, ovšem tuto výzvu zvládl se ctí.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že nejodvážnější byli v tomto případě ti lidé, kteří ochotně dodívali snímek až do samého konce, a došli tak alespoň malého uspokojení nad tím, jak strávili posledních 153 minut svého života.

Fotografie: dau.com

Názor informuji.cz: 50%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!