Zlatá opona zakrývající pódium se v sobotu rozestoupila pár minut po osmé hodině večer. Odhalila doprovodný orchestr téměř schovaný ve tmě a projekci fotografií. O chvíli později se v blyštivých černých šatech objevila i samotná Mireille Mathieu s písní Il faut croire.

Zpěvačku, která se do Prahy vrátila téměř na den přesně po roce, uvítali diváci bouřlivým potleskem ještě předtím, než vůbec začala zpívat. A nadšený aplaus se po zbytek koncertu opakoval s železnou pravidelností po každé písni. Mathieu jim přízeň oplácela slovy díků, četnými úsměvy, přívalem energie a především svou nádhernou hudbou. Atmosféra koncertu tak připomínala spíše příjemné setkání dávných přátel, než koncert světové hvězdy v sále pro bezmála tři tisíce diváků.

Mireille Mathieu v Praze 2020. Foto: Tomáš Vojáček

S druhou písní Tous les enfants chantent avec moi, z níž na přítomné přímo čišela hravost a radost ze života, se pódium zahalilo do hravé růžovo-modro-žluté barevnosti, aby se vzápětí ponořilo do červené v poetické a procítěné Toi et moi s nádherným francouzským “r”. Dojem z koncertu po celou dobu příjemně dokreslovaly i světelné sloupy rozmístěné po celé ploše scény a obrazce kroužící sálem.

Již po prvních dvou skladbách čekala u pódia řada fanoušků s kyticemi květin, za které Mireille děkovala milou kombinací českých a francouzských slůvek merci a děkuji. Jinak se ale koncert odehrál téměř bez komentářů. Jednotlivé skladby promlouvaly nejlépe samy za sebe a dalších slov ani nebylo potřeba. Předávání květin se pak opakovalo ještě několikrát a prakticky po každé písni se našel alespoň jeden divák, pokoušející se Mirelle květinu předat. 

Mireille Mathieu v Praze 2020. Foto: Tomáš Vojáček

V průběhu večera zazněly skladby jako Une histoire d'amour, dramatická Au nord du nord, Una Canzone, En frappant dans nos mains, něžná Il pleut toujours quand on est triste či opravdu nádherné Amour défendu a On est bien. 

Druhou polovinu koncertu otevřelo Mon credo, slyšet jsme mohli i skladby Santa Maria de la mer, Blue Bayou či Ma mélodie d'amour. Po čistě francouzském repertoáru Mathieu zařadila i kratší ukázky písní v dalších jazycích, jako třeba Somewhere over the rainbow, po nichž nechybělo ani poděkování v jazyce dané skladby.

Mireille Mathieu v Praze 2020. Foto: Tomáš Vojáček

Ačkoliv Mathieu po většinu času jen lehce přecházela po pódiu, či s mikrofonem v ruce stála na jednom místě, její projev byl neuvěřitelně barevný, procítěný, plný emocí a něžných i dramatických gest. Navíc byl ale i bez jediného chybného tónu. 

Některé skladby doprovázel pouze klavír, jiné celý orchestr s vokalisty a nechyběla ani elektrická kytara či bicí. Neobvyklé bylo i místo dirigenta, kterého byste marně hledali klasicky před hudebníky. Většinu času totiž strávil bokem k orchestru napůl dirigující a napůl sedící u kláves.

Mireille Mathieu v Praze 2020. Foto: Tomáš Vojáček

K vrcholům večera patřila energická Pardonne-moi ce caprice d'enfant, Une femme amoureuse, Bravo tu as gagné (The Winner Takes It All ) a zajímavě frázovaná skladba Non, je ne regrette rien, kterou proslavila další z velkých legend francouzského šansonu, Edith Piaf, a kterou v podání Mireille Mathieu publikum odměnilo několikaminutovými ovacemi ve stoje. Závěr koncertu pak patřil procítěné Maman La Plus Belle Du Monde a Prends le temps.

Mireille Mathieu dokázala, že je i ve svých 73 letech v plné formě a její elán by jí mohly závidět i o generace mladší zpěvačky. Své posluchače okouzluje nejen procítěnou hudbou plnou emocí, bezchybnou interpretací a nádherným hlasem, ale i pokorou a grácií. 

Úvodní foto: Tomáš Vojáček

8.3.2020 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout