Tři cesty k jezeru (1976)

Fotografka Elisabeth se pracovně usadila v Paříži, ale vrací se zpět do vlasti na návštěvu ke svému otci. Z rodného domu utíká k samotě u jezera a během cest vzpomíná na rodinný život v Rakousku a porovnává jej s pracovní životem, který vede teď. Film je natočený podle stejnojmenné novely Ingeborg Bachmannové, o které se Haneke vyjádřil, že je to její jediné zfilmovatelné dílo. Bohužel ani tato povídka není úplně jednoduchá. Nabízí mnohovrstevnaté vyprávění, které je zejména založené na retrospektivních vsuvkách. Autorčin jazyk však chtěl Haneke podtrhnout, pro což využívá hlas vypravěče, který popisuje dění v obraze, ale i psychické rozpoložení postav. Pro linku z minulosti pak využívá možnost dějových vsuvek z Paříže.

Celý film se nese v duchu kontrastů. V pařížské linii ukazuje bohatý vztahový život Elisabeth v jejím moderním bytě, mezitím na návštěvě u svého otce je divákovi servírována malá chatrč a osamocení hlavní hrdinky uprostřed ničeho. Tyto aspekty nám pak utváří ucelený psychologický portrét rozervané umělecké duše, která neví, co od života chce.

71 fragmentů chronologie náhody (1994)

Snímek složený ze sedmdesáti jedna sekvencí, které odděluje černá obrazovka, vykresluje životy několika lidí. Popisuje náhody, které svedou hrdiny na jedno místo a společně dojdou k jedné tragédii.

Scénář se inspiroval skutečnou událostí, která byla nafouknutá médii do obrovských rozměrů a jednu dobu se dokonce jednalo o rakouskou zprávu roku. Haneke k nim má osobní odpor, a zejména pak k mystifikaci, kterou dokážou vytvořit. Sekvence jsou prokládány různými reportážemi ze zpráv, o kterých pak postavy diskutují. Funguje zde režisérův precizní cynický humor, neboť postavy, jež mluví o zprávách, se v nich následně objeví právě kvůli událostem ze závěru filmu.

Happy end (2017)

Ve svém nejnovějším díle Haneke zobrazuje zbohatlickou rodinu, ve které naprosto absentují city či vzájemná láska. Třináctiletá Eva se po smrti matky musí přestěhovat ke svému otci, který udržuje internetový vztah s cizí ženou a zároveň bydlí s manželkou a dědečkem Georgesem, který je po nehodě upoután na invalidní vozík. Když se Georgesovi malá Eva otevře, vyplývá najevo krutost, se kterou sleduje a komentuje různé situace. Snímek vykresluje konzumní rodinný život s trpkým humorem, který ale divákovi nemusí připadat vůbec vtipný.

1.8.2019 | Kristýna Sudková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout