Devadesátky vypráví o třináctiletém klukovi Steviem, který se snaží od problémů doma utéct k partě kluků na skatu. Trojice ho nejdřív nechce přijmout, nakonec si ale místo v jejich skupině najde a roztočí tak kolotoč plný alkoholu, prvních intimních zkušeností a přetlačování o pozornost s názvem puberta.

Tradiční téma dospívání Hill neuchopil příliš inovativně. Devadesátky jsou vlastně sestříhaným pohledem do několika měsíců mladého chlapce. Život se mu ale během nich otočí naruby. Z loosera se stane miláček, který se musí naučit s nově nabitou oblibou žít.

Naštěstí si režisér odpustil už tolikrát ohraný dějový obrat, ve kterém by chlapec obdiv okolí ztratil a musel se polepšit. Naopak Hill si pro něj připravil jinou (i když taky známou) pointu, díky které snímek končí ve ztracenu a pro každého s jiným významem. Přiznejme si ale, že právě to Devadesátkám sedí jako skejťákovi kšiltovka.

Osvědčená klasika

I přesto, že snímek spíše recykluje osvědčené filmařské triky a nepřináší nic nového, dokáže pohladit po duši všechny milovníky skatingu i současné třicátníky, kteří mohou nostalgicky zavzpomínat na mládí. Občas pobaví, někdy připomene, jaké to bylo, když vám bylo -náct a chvílemi jen poklidně plyne. Divák si tak u něj má čas oddychnout od akčních filmů a rychlých střihů, ale i od běžného života.

Navíc je ověnčený několika skvělými hereckými výkony. Vypíchnout je potřeba hlavního hrdinu Stevieho, kterého ztvárnil Sunny Suljic známý svou rolí v Zabití posvátného jelena Yorgose Lanthimose. Po celou dobu, od prvních pohybů na skatu až po nasávání alkoholu s kamarády, je naprosto přirozený a uvěřitelný.

Stejně jako kolegové Olan Prenatt a Na-kel Smith, pro které jsou Devadesátky první hereckou zkušeností. Spolu ale utváří pohodovou atmosféru, kterou jim nemá problém sníst i nejkritičtější divák.

Jonah Hill využil svých zkušností s filmem naplno. Ve svém debutu neexperimentuje, naopak předvádí osvědčenou a dobře zpracovanou klasiku. Vybral do ní ale schopné herce. Podařilo se mu tak na plátno dostat pověstnou uvolněnou náladu 90. let. Diváci se díky němu mohou projet na prknech a přenést se do životní etapy, kdy se všechno zdálo tak jednoduché. Alespoň na plátně.

11.7.2019 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout