Syn temnoty nabízí jen superhrdinu naruby. Horor kazí předvídatelnost a chybějící emoce

Syn temnoty nabízí jen superhrdinu naruby. Horor kazí předvídatelnost a chybějící emoce50%

V novém snímku Syn temnoty se tvůrci pokusili o průkopnický subžánr superhrdinského hororu. S prvotním zajímavým nápadem však veškerá originalita končí.

V Synovi temnoty přináší vizionářský tvůrce Strážců galaxie a The Belko Experiment děsivý zvrat a nový radikální žánr: superhrdinský horor.“ Takové promo nachystala distribuční společnost Falcon novému hororu, který ve skutečnosti ani s jedním z vyjmenovaných filmů nesouvisí, pokud nepočítáme herecké obsazení režiséra Davida Yaroveskyho v prvním z dvojice snímků. Možná šlo o chybu, možná o záměrné navození dojmu, že diváky Syna temnoty čeká něco převratného.

Ať tak či onak, žádný zázrak se v případě druhého režisérova filmového počinu nekoná. Nemilý zázrak, mylně považovaný za úžasný, zažijí pouze bezdětní manželé Breyerovi, kteří těsně před dalším fyzickým pokusem o potomka uslyší cosi jako pád meteoritu a za oknem spatří záhadnou červenou záři, která jim seslala vymodlené miminko. Opilí touhou po rodičovství ignorují fakt, že dítě z vesmíru není tak docela v pořádku. A to ani po deseti letech, kdy začne být přítomnost Brandona (Jackson A. Dunn) smrtelně nebezpečná.

S nápadem na nevšední hororový subžánr supermana naruby však celá originalita filmu upadá. Brandon Breyer superhrdinu připomíná leda svým pláštěm, nezměrnou silou a telekinetickými schopnostmi. Jeho rudé laserové oči jako by z oka vypadly synovi Rosemary Woodhouse z příběhů Iry Levina, jiné prvky evokují klasické sci-fi filmy sedmdesátých let.

Zbytek naplňuje šablonovitý horor s dětským záporákem, u kterého jak jinak než naivní rodiče vzhledem k jeho nízkého věku (a také, aby byla čím naplnit 90minutová stopáž) tolerují skutečně nemístné chování příliš dlouho.

Až na několik nechutných vražd, při nichž tvůrci zapojili zuby i oční bulvy a které v poslední době v tomto žánru až tak obvyklé nejsou, využívají k vyděšení publika ohrané prvky jako problikávající žárovky nebo pomalé záběry snímající kladné hrdiny zezadu. Zhruba od poloviny je navíc zcela evidentní, kam děj spěje, čímž film jasně směřuje k mainstreamu.

Nabízí se přitom zcela jiný rozměr, totiž psychika a silné emoce páru trpícího absencí dítěte či možný rozklad jejich vztahu. Režisér se scenáristy, bratry Brianem a Markem Gunnem, mohli tento potenciál mnohem více rozehrát, bohužel ho ale sfoukli během úvodní scény filmu.

Matka v podání Elizabeth Banks je nucená a z její opakované věty namířené nevlastnímu synovi – „You’ll be always my baby boy“ (Vždycky budeš můj chlapeček), se stává protivná americká fráze. Dunnovi naopak padouch s nevinným kukučem sedl a jeho účinkování je kromě novátorství žánru takřka jediným důvodem, proč se na snímek podívat.

Foto: archiv Falcon

Názor informuji.cz: 50%

Kdy a kde dávají film: Syn temnoty

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!