Restriktivní režim, Německo, milostný trojúhelník nebo záměna totožností – témata, která se v nedávných snímcích z filmografie oceňovaného režiséra Christiane Petzolda táhnou jako červená nit a nejinak je tomu u nejnovějšího Tranzitu, s nímž soutěžil na loňském ročníku Berlinale.

V blíže neurčené době se hlavní hrdina Georg (Franz Rogowski) ocitá v nacisty okupované Paříži, kde se po schůzce s blízkým přítelem rozhodne nelegálně uprchnout na jih země do Marseille, aby se odtud dostal lodí do Mexika. Ještě před odjezdem na sebe vezme kamarádův úkol předat důležité dopisy jeho známému, spisovateli Weidelovi, který však mezitím spáchal sebevraždu.

Úřednická chyba na mexickém konzulátu způsobí, že Georga mylně považují za onoho literáta, který má připravené vízum pro sebe i svou tajemnou manželku, jež po choti intenzivně pátrá. Protagonista se i přes eventuální komplikace rozhodne přijmout novou identitu, aby si usnadnil emigraci na bezpečné místo.

Už samo nejasné časové zasazení děje může zmást diváka hned na začátku a záleží, zda na režisérovu hru přistoupí, aby se mohl soustředit na tento zvláštní příběh. Graffiti na zdech budov a moderní auta jsou sice dokladem současnosti, útěk na zaoceánské lodi či ve vagónu nákladního vlaku a cestovní pas s emblémem třetí říše by mohly svědčit o opaku. Možná jde o zrecyklování nacistické minulosti, možná o prolínání časových rovin nebo o varování před vzestupem pravicového extremismu.

To vše je však ve filmu spíše druhotné. Navzdory velkému množství zvratů v příběhu, který v mnohém připomíná válečnou klasiku Casablanca o uprchlících před okupanty, nutí Tranzit diváka k zamyšlení nad složitostí a důsledky emigrace včetně psychické stránky těch, kteří ji zvolí, nad svědomím vůči osobám, které svým jednáním potenciálně dostanou do nepříjemné situace a také nad dilematem mezi city a zdravým rozumem, jenž často znamená zradu blízkých.

Ačkoli snímek neposkytuje příliš informací o politické situaci a represe se projevují jen všudypřítomností policistů, kontrol na ulici a případného uvěznění v lágru, které neustále visí ve vzduchu, tuto nedotaženost nahrazuje přesvědčivý Rogowski a jeho krásná osudová žena, nepolapitelná Marie (Paula Beer). Zásluhou této sehrané dvojice film vtahuje do podivně nadčasové atmosféry úzkosti a zoufalství, zároveň však i oddanosti a lásky.

Foto archiv Film Europe

Kdy a kde dávají film: Tranzit

8.5.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout