Robin Kvapil, spoluzakladatel hnutí Žít Brno, které vyměnilo “staré kádry” z Brněnské radnice, se po prvním zvolení Miloše Zemana prezidentem zeptal sám sebe: “Když to šlo na v Brně radnici, tak proč by nešel vyměnit i prezident?” Jako vhodný Zemanův protikandidát ho napadl Michal Horáček, člověk, který umí spojovat polarizovanou společnost (kvůli jeho působení během Sametové revoluce, kdy společně s Michalem Kocábem domluvil jednání komunistů s představiteli nezávislých sdružení). A Horáček, který o své kandidatuře už přemýšlel, ho vzal do svého týmu a dal mu svolení o tom celém točit dokument. “Dal jsem mu zcela volnou ruku,” nechal se slyšet Horáček, “chtěl jsem naši kampaň udělat zcela transparentní.”

Důležitá věc: Jelikož se režisér Robin Kvapil názorově ztotožňuje s Michalem Horáčkem a byl jedním z hlavních členů jeho kampaně, nemůžeme čekat, že Máme na víc bude dokument kritický. Snímek věrným způsobem zachycuje předvolební kampaň jednoho kandidáta se spory v týmu, nadáváním na ostatní kandidáty i s trochu konspiračních teorií o předvolebních průzkumech. Když byl po projekci Robin Kvapil nařčen ze servility vůči Horáčkovi, očividně ho to velmi zasáhlo. On totiž pouze svýma očima dokumentoval dění okolo prezidentské volby, rozhodně nechtěl nikomu stavět pomník.

Důvěryhodnost Robina Kvapila je podtržena tím, že on sám na sebe v Máme na víc prozrazuje, že byl například iniciátorem toho, aby v posledních dnech kampaně Horáček odřekl domluvené návštěvy po krajích a zůstal v Praze, kde se tou dobou demonstrovalo proti zvolení “mlátičky” Ondráčka do funkce vedení kontrolní komise GIBS. Měl představu, že by tím Horáček získal víc mediální pozornosti. Horáček ovšem nechtěl zklamat místa, kde bylo domluvené, že přijede. Celá scéna působí velmi realisticky, nikoliv jako něco nahraného.

Divák dostane příležitost nadzvednout pokličku procesu vytváření politické kampaně: v neposlední řadě se podívá do bizarního zákulisí Arény Jaromíra Soukupa, diskusního pořadu televize Barrandov, kde neplatí žádná pravidla.

Je zvláštní sledovat film, u kterého víte, jak skončí. Nadějné vyhlídky hlavních protagonistů jsou pro některé diváky mučivé. A výsledky voleb se pomalu blíží… Těžko posoudit, jak na tento film budou reagovat voliči Miloše Zemana. Ovšem pokud by byl podobně otevřený dokument natočen i o jeho volební kampani, jistě by jej ocenili i Zemanovi nevoliči.

28.10.2018 | jakub.muller Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout