Na Chesilské pláži postrádá McEwanovu úzkost. Literární předloze se těžko vyrovná

Na Chesilské pláži postrádá McEwanovu úzkost. Literární předloze se těžko vyrovná60%

Ačkoli je Ian McEwan autorem scénáře k filmové adaptaci jeho novely Na Chesilské pláži, na výsledném snímku se jeho vliv příliš neprojevil.

Oceňovaný divadelní režisér Dominic Cooke, který má za sebou již několik televizních filmů, si na sebe vzal nelehký úkol – zfilmovat psychologickou novelu Na Chesilské pláži proslulého Iana McEwana, která podobně jako v jeho ostatní literární tvorbě má svou tíživou atmosféru a vytříbený jazyk, jímž se autor dá srovnávat s mistrem Nabokovem.

Snímek se až na výjimky striktně drží děje poměrně útlé novely. Sledujeme intimní příběh vývoje milostného vztahu mladé dvojice – Florence (Saoirse Ronan) a Edwarda (Billy Howle), na počátku šedesátých let ve Velké Británii. Optimistické vize společné budoucnosti se přetrhnou během osudné svatební noci, která pro nevěstu znamená poznání sebe sama a pro ženicha hořké vystřízlivění.

Filmové adaptace bývají u silných próz, jakým McEwanova díla bezpochyby jsou (namátkou Pokání či Betonová zahrada), většinou fiasko. Bohužel i v tomto případě. Cooke udělal obdobnou chybu, jako když se filmaři snaží obsáhlý román nacpat do dvouhodinového filmu. Na Chesilské pláži čítá pouhých 160 stránek, a tudíž je nesmysl děj nuceně natahovat na stopáž sto deseti minut.

Příběh se režisér společně s McEwanem, který napsal scénář, rozhodl uchopit retrospektivně, což se ukázalo být nepříliš dobrým nápadem. U některých adaptací to sice funguje, v tomto komorním a nepříliš složitém příběhu ale neustálé přeskoky mezi minulostí a přítomností, které divákovi poodkrývají rodinné zázemí a zárodky problémů ústředního páru, působí roztříštěně. Velmi rušivé je to především u nejzásadnější scény onoho vrcholu svatební noci, kdy následuje střih vždy po několika vteřinách a divák ztrácí přehled o tom, která část svršku má být aktuálně svlečena.

Ač do filmu mohl autor předlohy výrazně zasahovat, jeho podmanivý styl psaní se ve výsledném počinu příliš nepromítl, i když se o to sebevíc snaží. Často vidíme až fetišistické záběry detailů těla: kamera upozorní na zaseklý zip vzadu u šatů či pomalé svlékání punčoch z podvazků, což sice nepůsobí perverzně, ale ani přitažlivě.

Saoirse Ronan coby Florence ve snímku Na Chesilské pláži. Foto archiv BBC Films

V jemné a stydlivé Florence, jak ji známe z knížky, se ve filmu v podání Saoirse Ronan až moc mísí dychtivá povaha s rezervovanou, což nechtěně vyústí v teatrálnost, kterou herečka ještě prohlubuje svým přerývaným dechem a přísným výrazem. Proti Ronan více nezkušený Billy Howle je naopak nestrojený a jistější v kramflecích.

Poslední zhruba čtvrthodina ublíží výslednému dojmu nejvíce. Autoři místo střídmého zakončení snímek z nepochopitelného důvodu rozbijí přidaným epilogem, který se v novele vůbec neobjevil. Závěr pokračuje na americký způsob sentimentálními střípky z dalších dekád života hlavních hrdinů, místo dojetí ale budí spíše pocity trapnosti.

Film nezachrání překrásné anglické scenérie či úchvatné panoramatické scény, ani trefná ukázka toho, že počátek šedesátých let v Anglii zdaleka nebyl o Beatles a rebelii, ale o uhlazenosti, dekoru a poctě vážné hudbě.

Názor informuji.cz: 60%

Kdy a kde dávají film: Na Chesilské pláži

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

AdsManager: Ads position 'smr-mobile' doesn't exists (filename: /var/www/informuji/releases/release_1540388865/classes/AdsManager/ads/smr-mobile.adsense.html)