Georgovi se během cesty dostanou v podstatě shodou náhod do rukou papíry, díky kterým by mohl snáze opustit zemi. To zároveň přináší různá úskalí a problémy, kterým musí čelit.  Například se stát člověkem, za kterého se vydává. Potkává spoustu lidí, kteří mají podobné osudy jako on. Některé scény jsou dobře zpracované, mají svou poetiku a získají divákovu pozornost. Příkladem je třeba chvíle na úřadě, kdy postavy vyprávějí o svých životech. Do Georgova života se přimotají další postavy, které mu celou výpravu značně zkomplikují a dojde i na lásku.

Úloha vypravěče se zdá být v tomto případě téměř zbytečná. V mnoha scénách slouží pouze k popsání toho, co divák už vidí naprosto jasně na plátně, a spíše otravuje hezké situace. Jen málokdy trefně uvede do děje a řekne něco, bez čeho by příběh nedával smysl. V případě doplňování myšlenek postav je ale zcela na místě. Stačilo by pouze omezit jeho party a vyznění by bylo jiné a pravděpodobně lepší.

Je to film o opouštění, smutku a semknutí se proti hrůzám. Ticho před bouří. Velkou část hlavní hrdina prosedí v kavárně, bůh ví proč. Poselství toho celého je trochu zmatené a zastřené, tempo se táhne a je těžké se do příběhu dostat. Každopádně jde o poutavou myšlenku, a jen kvůli ní si Tranzit možná pustím ještě jednou. Neopomenutelný je Franz Rogowski, který ztvárnil hlavní roli George, protože tomu všemu dával jiskru a jistý ponurý šmrnc.

2.8.2018 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout