„Tehdy Petru Soukupovou překvapilo hlavně to, že byla sedmdesátistránková novela dlouhá, takže se muselo hodně krátit. Tento film měl za letošek asi nejlepší recenze v tuzemsku, ale jeden z nejhorších diváckých výsledků. Vznikla i kratší verze, ale jednání postav potom ztrácelo smysl,“ řekl v úvodu Jaroslav Sedláček.

Toto soukromé drama se odehrává na panelovém sídlišti v malém bytě v severních Čechách. Jakub žije se svou matkou a nevlastní sestrou, která mu neustále předhazuje nepřítomnost jeho otce a jako přesný opak uvádí svého otce, od kterého jí víc než často chodí balíky z USA. Sama má ale jiné problémy, které tají. Jakub se to snaží ignorovat. Má svůj svět – vystřihovánky, svého psa a lodě. Jeho otec je údajně námořník ve Švédsku. Jde ale jen o lež, kterou mu vypráví jeho matka. A ví, co dělá. Chce ho uchránit před drsnou skutečností. Její syn je totiž citlivý, ale snaží se to skrývat a postarat se o sebe sám. Statečně bojuje se šikanou ve škole, nedostupnou starší sestrou a absencí hlavy rodiny. Vše se snaží vyřešit babička, která za rodinou dojíždí a vlastně je chce všechny vychovat podle svého. Nepoužívá k tomu ale zrovna nejlepší prostředky, a proto dělá všechno ještě mnohokrát horší.

Shodou náhod jednoho dne chlapec odhalí celou pohádku a zhroutí se mu svět. „Nejlepší by bylo, kdybys prostě zmizel a nikoho z nás už dál nesral,“ řekne mu sestra při jedné z hádek. Vezme ji za slovo a z domova uteče. Na druhou stranu ale zároveň zjistí, že jeho skutečný otec bydlí jen kus od jeho domova. Proto se po rozepři vypraví právě k němu. Touží jej poznat a nic ho nezastaví. Ze začátku to možná vypadá jako skvělé spiknutí proti matce, která se snažila zamezovat jejich setkání tak dlouho. Po chvíli ale naráží na skutečnost, která ani trochu neodpovídá jeho snům. Více než lodě ho fascinuje fotbal, cigarety a hospoda. Hořké prozření a navíc prozrazení dalších faktů z jeho života přispěje k neodvratnému konci.

Ponurá atmosféra zasněženého panelákového sídliště, temných obrazů a tónů od Martina Kyšperského z kapely Květy dokresluje tíživou situaci všech postav. Každá si prochází svou životní krizí a brání se všemi způsoby, které někdy bolí. Tísnivá osamělost se přenáší v průběhu filmu na diváka velmi syrově a je těžké jí nepodlehnout.

Fotografie: archiv LFŠ

2.8.2018 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout