Několikadenní nemoc mne přiměla, abych si pustila filmy, které mi rodina nadělila o Vánocích. Když jsem mezi nimi vybírala, sáhla jsem s chutí po filmu, jehož příběh mi přišel takový zvláštní, fantastický a především nereálný...a to je přesně něco pro mě.

Podivuhodný příběh Benjamina Buttona vypráví z hlouby duše o muži, který se nenarodí jako miliardy lidí na světě jako malé, roztomilé a uplakané miminko, nýbrž jako dospělý stařec, kterému ke smrti zbývá jen pár kroků. Je však odsouzen k prožití života zcela naopak. Ve svých 80 letech začne dlouhou pouť, která, jak každý stihne pochopit skončí úmrtím ve věku novorozeněte. Malého dítěte se vzdá jeho opravdový otec a matka následkem těžkého porodu zemře. Zvláštní stvoření najdou před svým domem na schodech noví lidé, kteří jej adoptují a postupem času jej dokonale přijmou mezi sebe. Stařec s chováním malého dítěte tak rok za rokem v mysli dospívá a svým vzhledem mládne. Když se jednou Benjamin setká s malou dívkou, pocítí, co je to pravá láska na první pohled. Jedině tato dívenka prokoukne jeho problém a po celý jeho život jej chápe. V době, kdy je jí 43 let se setká s Benjaminem, jakožto 47 letým mužem. Oproti stáří, které už je dávno ty tam před ní stojí úplně jiný člověk. Ani tato žena a posléze dítě, které spolu mají nezastaví rychlost času, který lidem na zemi odpočítává životy. Mezitím co žena stárne a miminko slaví své 1.narozeniny, Benjamin je rok od roku mladší. Nechce malé holčičce skazit život tím, že bude mít odlišného otce od jejích kamarádek a tak odejde. S ženou se setká ještě jako malý chlapec a nakonec jí jako novorozenec usne v náručí. Usne už navždycky.

Vyprávění čte žena svojí mamince, která leží na smrtelné postely z jejího deníku. Příběh je úžasně propracovaný. Modrý ptáček daleko vzdálen od pevniny znázorňující zemřelého člověka je jedním z příkladů romantického průběhu. Nechybí ani napětí a souboj. Smutek v očích člověka, který vyrábí knoflíky a láska, jež je popravena osudem.

Všechno to zní tak hezky a bechybně, přesto mě po skončení filmu zahltily smíšené dojmy. To, že mne film až tak neokouzlil, ba spíše byl chvílemi nudný a v jiném případě zase příliš dojemný přisoudím k tomu, že na tento film mi opravdu schází ještě pár let, abych jej 100% pochopila a přišla mu na chuť.

12.1.2011 | tereza Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout