Nejprve Navarone se zpěvákem Merijn van Haren rozproudili krev pořádným hardrockem. Se svým křáplákem vystřílel bez problému i ty nejvyšší tóny, co vytahuje snad až z paty. Navarone je kapela jako vystřihnutá z éry zlatého rocku, svým vystupováním vzdává hold rockovým dinosaurům minulého století. A jako správný hardrock nemůže chybět ani šílené bubenické číslo na závěr celé show.

„Nemáte ani představu, kolik vás je… vždycky je pěkné, když lidi přijdou na vaši show,“ pronesla s neskrývaným dojetím teprve devatenáctiletá Aurora. Z chladného severu přijela mladá dívenka, působící dojmem roztančené víly, co dokázala zpěvem a snovým popem zhypnotizovat celou otevřenou stage. Hudbu prožívá celým tělem, bohatě gestikuluje a roztahuje ruce, jako by chtěla pojmout celé osazenstvo. A když vidí přes pódium fanynku s cedulí „hug me please“, neváhá ani vteřinu a rozeběhne se pro jedno objetí. Svou přirozeností a spontánnosti si získala nejedno srdce.

Naproti tomu „holandská Amy Winehouse“, tedy zpěvačka Kovacs rozhodně žádná křehotinka není. Nastoupila ve vší parádě se songem jako vystřiženým z bondovky. Celé vystoupení ovšem rychle a docela nečekaně ztrácí na síle. Scéna byla plná neopodstatněných, takřka kabaretních efektů a nadbytečným počtem doprovázejících hudebníků. To jsou triky, které Kovacs díky svému silnému hlasu i neobvyklé image rozhodně nepotřebuje, a které zbytečně odvádí pozornost od toho, co je opravdu podstatné. Kovacs je interpretka, které by jistě komornější scéna slušela daleko více.

Opravdový zvrat přišel s ANOHNI, která porušila snad všechna pravidla popové taneční kultury a vůbec se odklonila od celého svého dosavadního působení. Zpěvák Antony Hegarty ze skupiny Antony and the Johnsons přijel s nově přijatou identitou ženy a novým hudebním projektem – po symfonických dílech se přesunul do skládání elektronické taneční hudby s ekologicky a politicky motivovanými texty.

Základním kamenem jeho vystoupení byly silné projekce – záběry na tváře žen, předstírající zpěv jejích skladeb. Ona sama ovšem vystupovala se zahalenou tváří, aby obrátila centrum pozorností na samotný obsah textů, posilněné výrazy a prožíváním promítaných osob, které jakoby vyprávěli svůj osobní příběh. Vše dokonale sesynchronizované a promyšlené do nejmenších detailů. ANOHNI sama se ani jednou k fanouškům neobrátila s oslovením, nechávala volně plynout jednu skladbu za druhou s určitou naléhavostí a tíživostí v hlase. K podpoření smutných témat se na chvíli rozpršelo a vše dohromady působilo jako předzvěst apokalypsy. Po skončení vystoupení a odchodu z pódia moderátor oznámil, že ANOHNI svůj dnešní výstup věnuje lidem ve francouzském Nice po následcích čtvrtečních útoků.

Vrcholem večera byli islandští pop-folk-rockoví Of Monsters and Men. O půlnoci přijeli na severské vlně chytlavých a bezstarostných písní a dali základ naprosto skvělé atmosféře. Elegantní vysoké tóny zpěvačky Nanny spolu s těmi jemnějšími a zemitými zpěváka a kytaristy Ragnara se krásně doplňovaly a vytvořily pěknou harmonickou linii. Na první pohled bylo jasné, že koncert Of Monsters and Men bude nejočekávanějším hudebním zážitkem dne – jen opravdu těžko šlo najít někoho, kdo by nezpíval „hej“ při Little Talks. Rozhodně úspěšné a pohodové zakončení druhého festivalového dne.

Foto: Barbora Bittnerová

16.7.2016 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout