Na poli filmu je sice úplným nováčkem, ale slavná jména táhnou a jeho debutový snímek si získal v zahraničí značnou popularitu, u nás se nejdříve promítal ve Varech a nyní dorazil i do běžné distribuce. Nutno podotknout, že kromě Forda coby režiséra má film další lákadlo i pro ty, kdo se zajímají čistě a pouze o film a luxusní obleky jsou jim ukradené a tím lákadlem je Colin Firth v hlavní roli.

Nevím jak vy, ale já mám slabost jak pro módu tak pro Colina Firtha (od té doby, co jsem ho poprvé viděla jako pana Darcyho v BBC verzi Pýchy a předsudku je to láska na celý život), takže jsem se na snímek „Single Man“ opravdu těšila. (Mimochodem, originální název zní překvapivě „A Single Man“, představivost českých distributorů v tomto ohledu vážně nezná mezí...ale jsou horší případy, v současné době například Nolanův dlouho očekávaný trhák „Inception“, pochopil někdo, proč se u nás uvádí jako „Počátek“? Já ne.)

Předlohou filmu je autobiografický román Christophera Isherwooda, který vypráví příběh stárnoucího univerzitního profesora George Falconera. Ten se vyrovnává s tragickou smrtí dlouholetého partnera Jima. Příběh je zasazen do 60.let, kdy coming-outy ještě nebyly zrovna v módě a téma homosexuality by tedy potenciálně mohlo být kontroverzní, ale v důsledku není. Páry stejného pohlaví byly v Americe šedesátých let „neviditelné“, slovy hlavního hrdiny, film ovšem nerozebírá politické, sociální ani jiné konotace této skutečnosti.

Motiv homosexuální lásky používá režisér k tomu, aby utrpení hlavního hrdiny přesunul do velice osobní roviny (kromě jeho nejbližších nikdo vlastně neví, že trpí, protože jeho parnterství bylo „neviditelné“). S profesorem Falconerem strávíme jeden den jeho života, během nějž se dozvíme o jeho utrpení, o tom, jak se mu všechny dny slévají v jeden a důvod k tomu snažit se je všechny přežít se vytrácí, prožijeme setkání s jeho studentem Kennym, zjevně projevujícím nejen akademický zájem, večer strávíme s dlouholetou přítelkyní Charlotte (excelentní a zcela překvapivá Julianne Moore) a celou dobu čekáme, zda některé z těchto setkání zlomí jeho rozhodnutí každodenní boj vzdát a se vším skoncovat.

Z retrospektiv a vzpomínek se také dozvídáme o Jimovi a společně prožitých šestnácti letech. Z těchto záběrů je nejpatrnější, že Ford nevolí téma homosexuality kvůli jeho kontroverznímu náboji ale z toho důvodu, aby příběh vyzněl co nejosobněji – vzpomínky na Jima jsou prodchnuty láskyplnou nostalgií, která je až záhadně čistá a nevinná. Stejně tak působí i Falconerovo setkání s Kennym, jakoby se láska mezi dvěma muži odehrávala na úplně jiné rovině než láska mezi mužem a ženou, i její tělesná stránka působí ve filmu jako něco téměř posvátného (tento dojem ještě více vynikne v kontrastu s postavou Charlotte), potenciálně erotické scény jsou spíše oslavou krásy mužského těla.

I na všech ostatních rovinách je film jednoduše řečeno krásný – krásní lidé žijí v krásných domech, obklopení krásnými věcmi. Výtvarná dokonalost je podbarvena tklivou a taktéž krásnou hudbou. Precizní vybroušenost celého snímku, která nás nenechává na pochybách co se režisérovy původní profese týče, je však paradoxně zároveň největším problémem výsledného díla – chvílemi máte pocit, že se ve vší té dokonalosti ztrácí smysl. Kamera proplouvá kompozičně i barevně bezchybnými obrazy, ale divákova mysl klouže po povrchu (a v případech těch otrlejších pak divákova ústa mohou snadno začít zívat).

Herecké obsazení snímku však do jisté míry kompenzuje jeho případnou klišovitost a kýčovitost – Julianne Moore už jsem zmínila ( role je to pro ní opravdu nezvyklá a zvládá ji skvěle), ovšem všechny zastiňuje naprosto brilantní Colin Firth. Kdyby nic jiného, tak „Single Man“ je jeho hereckým koncertem. Hraje neokázale, ale naprosto uvěřitelně – pokud ho máte zaškatulkovaného jako sympaťáka z britských romantických komedií (a ani v těch nehraje vůbec špatně), budete zírat.

Ve výsledku je tak „Single Man“ poněkud nevyrovnaným filmem. Petr Stránský v Cinemě napsal, že „dojem z filmu je jako z listování módním katalogem: hezky se na to dívá, ale nic moc to nepřinese“. Na jednu stranu je to celkem trefné, na druhou stranu u mě nejspíše převážila ta první stránka, totiž že se na to opravdu moc hezky kouká. Je to možná povrchní, ale je to melancholické, poetické a opravdu krásné. A navíc ta stokrát otřepaná myšlenka, že štěstí lidské bytosti závisí ve velké míře na tom, zda ho má s kým sdílet, je stále platná. Pokud tedy máte krásné zážitky z listování módními katalogy, velmi pravděpodobně budete mít krásný zážitek i z Fordova filmu.

Kdy a kde dávají film: Single Man

28.7.2010 | MiaH Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout