V padesátých letech minulého století neměly ženy v konzervativních Spojených státech vždy lehký život. Poznala to i malířka Margaret ze slunné Kalifornie, která se rozvedla se svým manželem a jen obtížně hledala práci, jenž nakonec našla. Ve chvílích volna se pak nepříliš úspěšně snažila prodat své poněkud psychedelicky laděné obrazy dětí s velkýma a smutnýma očima.

Slavný malířský podvod

Neúspěšné období hlavní hrdinky skončilo v momentě, kdy potkala šarmantního Waltera Keanea, jenž disponoval nadprůměrnou výřečností a velkým obchodním talentem. Poté, co se do něj poněkud naivní umělkyně zamylovala a vdala se za něho, začal Keane úspěšně prodávat manželčiny obrazy pod svým jménem a společně s Margaret pohádkově zbohatl.

Jaký byl důvod tohoto kolosálního uměleckého podvodu? Jednak tehdy nebylo snadné pro malířky prorazit, jednak Walter svou ženu psychicky ovládl, a to i pomoci nepříliš laskavých výhružek a nátlaku. Margaret se také bála, že nebude mít peníze na jídlo, pro svou malou dcerku. Ale s každým štětcem se chodí k plátnu jen tak dlouho, než dojdou všechny barvy.

Úchvatné barvy Velkých očí

Nový snímek od geniálního Tima Burtona v lečems připomíná dovedně namalovaný akvarel. Díky skvělé a atmosférické kameře od Francouze Bruna Delbonnela (Amélie z Montmartru, Harry Potter a Princ dvojí krve) disponuje skvělým a hravým vizuálem, jenž většinu lidí nadchne. Pomáhá k tomu jak prosluněné prostředí amerického pobřeží, tak i práce se světlem, téměř připomínající geniální obrazy od barokního holandského mistra Jana Vermeera s příměsí francouzského impresionismu.

Burton v dobré formě

K výbornému vizuálu přispěl osobitě černohumorný a dětsky hravý styl geniálního režiséra, který se promítl i do Big Eyes. Je to poznat jak v některých nadsazených dialozích a scénách, stejně jako poněkud trochu smutně melancholickému vyznění celého snímku, připomínající obrazy od Margaret Kean.

Burton si v novém snímku také pohrává s tématem bulvární slávy, způsobené skandály, stejně jako s nezřízenou touhou po zbohatnuítí za každou cenu. Přesto je tento biják nejméně typickou „Burtonovkou“ všech dob. Jedná se totiž o životopisný film s prvky dramatu a drsných vtípků, avšak bez obvyklé fantazy nadsázky.

Úžasný slizoun Christopha Waltze

Skvělému vyznění celého díla také přispělo ústřední herecká dvojice Amy Adams v roli Margaret a Christoph Waltz jako její vypočítavý muž Walter. Zatímco sympatická Adams zahrála blonďatou a trochu naivní malířku na jedničku s hvězdičkou a zaslouženě za ni k ní doputoval Zlatý glóbus, z výkonu Christopha Waltze jsem doslova blaženě slintal.

Předvedl totiž doslova plejádu emocí a přechod z vypočítavého, ale milujícího manžela, v slizského psychopata s grácií, kterou umí snad pouze on. Waltzovo obvyklé přehrávání není na škodu, neboť k němu od dob geniálních Hanebných panchartů jaksi patří. Škoda jen, že Waltz nedostává v Hollywoodu více příležitostí. Ostatní herci zůstávají ve stínu ústředního dua, ale příběhu to zásadně neškodí.

Podmanivá hudba a průměrný scénář

Snímek také provází povedený soundtrack. Zajímavý je i samotný příběh, jehož scénář napsali zkušení bardi Larry Karaszevski a Scott Alexander, kteří mají na svědomí též Burtonova Ed Wooda, kterému se Big Eyes vzdáleně podobají.

Scénář nového bijáku je celkem povedený s poeticky laděnou atmosférou, ale snad až příliš přímý a předvídatelný. Zejména pro Waltzovu vizáž a jeho zaškatulkování v roli padouchů. Přestože film až na výjimky neobsahuje téměř žádné neočekávané zvraty, velmi dobře se na něj dívá a patří k lepším kouskům známého kreativního režiséra.

Poeticky hravý životopisný snímek

Jaký tedy bude závěrečný tah recenzní klávesnicí? Pro nádherný vizuál, nevšední herecký koncert, stejně jako příjemný příběh a Burtonovskou nadsázku si jistě film zaslouží pochválit. Přes zápory, kterými je přílišná přímost a odhadnutelnost děje a fakt, že se nejedná o typické dílo svého tvůrce, mu uděluji poměrně vysoké hodnocení.

Snad i proto, že mám velkou slabost pro Burtonovův melancholicko–naivní styl, natočený s fantazií a nápady velmi zlobivého dítěte. Jako již mnohokrát, i tentokrát jsem v kině nadšeně valil oči, stejně jako dětičky z Margaretiných obrazů.  

Kdy a kde dávají film: Big Eyes

7.2.2015 | Petr Koutský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout