V České republice stále není moc lidí, kteří by se naplno věnovali 3D animaci. Jak ses k ní dostal ty?

Spousta animátorů vám řekne, že kdysi v dětství viděli animovaný film a byli rozhodnuti, že toto chtějí dělat. Animace je pro mě srdeční záležitostí, ale já jsem se k ní musel dostávat postupně.

Jak to tedy probíhalo u tebe?

Měl jsem před lety příležitost vycestovat do Seattlu. V Seattlu jsem si vybral školu se zaměřením na multimedia a grafiku. Zde jsme měli dva semestry „Úvodu do 3D“. Zaujalo mě to a rozhodl jsem se ve 3D zdokonalit. Věnoval jsem se jí pak sám pomocí knih a výukových DVD. K 3D charakterové animaci a filmu jsem se dostal až později na škole v Dánsku, kde se specializují na animování 3D loutek a kam jezdí i animátoři z Pixaru. Tam jsem se konečně dostal k úrovni vzdělání, které jsem potřeboval. Seznámil jsem se s profesionály a oni mi pomohli se dál rozvíjet tímto směrem.

Už několik let v Litomyšli pořádáš letní kurzy 3D animace s názvem ANOMALIA. Jak takové kurzy probíhají?

Naše vzdělávací filosofie je prostá. Pozveme zkušeného lektora ze zahraničí, kde mají mnohonásobně více zkušeností z praxe, sejdeme se na malém krásném místě daleko od velkoměsta, postavíme učebnu v budově bývalého zámeckého pivovaru a dáme tak prostor kreativním a zapáleným lidem, kteří mají ambice na sobě neustále pracovat.

Jak tedy prakticky vypadá takový běžný den během kurzu?

Ráno probíhají přednášky a po zbytek dne se pracuje na animačních testech dle zadání. Naši zahraniční hosté obchází účastníky kurzu a pomáhají jim. Protože jsme na malém městě a všichni bydlíme ve stejné budově, máme klid na intenzivní soustředění na práci a mnoho příležitostí pro obohacování se navzájem. Intenzitou jsou naše kurzy natolik dedikované, že ve dvou týdnech obsahují poznatky prakticky jednoho celého vysokoškolského semestru. 

Účastníci kurzu se tedy podílí přímo na výrobě animovaného filmu?

Ano, přesně tak. Předminulý rok jsme se pustili do zajímavého experimentu, kdy jsme ve spolupráci s Kenny Royem z Los Angeles a dalšími evropskými animátory připravili produkci krátkého filmu, který jsme vytvořili v pouhých deseti dnech. Chtěli jsme dokázat sami sobě, že je možné se překonat. Loni jsme připravili pro účastníky kurzu další krátký film s názvem Wildlife Crossing (Pozor, zvěř) ve spolupráci s Noro Držiakem, režisérem ze studia Tobogang, a Anthony Wongem, animačním režisérem ze studia PIXAR. Letos jsme spolupracovali s legendárním Keith Langem ze studia VALVE a byl to znovu skvělý zážitek.

Jak dlouho trvá normálně proces tvorby 3D animovaného filmu, když není kvůli kurzu zhuštěn do několika dnů?

Dlouho. :-)

A to v tomto případě znamená co?

Obecně se říká, že kvalitní animace pixarovského stylu, který je dnes brán obecně jako standard, potřebuje cca 4 sekundy na týden na jednoho animátora. V nízkorozpočtovém prostředí se počítá cca 8 sekund. A to se bavíme pouze o rozpohybování digitálních loutek.

Jaký je rozdíl mezi tvorbou 3D animace v ČR a v USA?

Obrovský, především v motivaci, proč a za jakých podmínek se animovaná tvorba tvoří a na čem staví celou svou historii i infrastrukturu. V USA je mnohem drsnější podnikatelské prostředí, které nutí zúčastněné inovovat a zlepšovat své dovednosti. Isaac Kerlow, který pracoval 10 let pro Disney, mi jednou řekl, že Američané mají náskok před zbytkem světa především proto, že si uvědomují, že bez rozvoje a inovací by nebyli schopní dlouhodobě přežít a nikdo jim v jejich podnikání nepomůže, takže se musí o to více snažit překonávat sami sebe a konkurenci. Je to často znát. Jejich výhoda je také v tom, že mají mnohem větší jednotný trh s jedním společným jazykem.

U nás v nedávné době také vznikly 3D animované filmy, takže v této oblasti zaznamenává i Česká republika určitý posun. Jak vidíš budoucnost 3D animace v ČR ty?

Hm, česká animace nepřežije, jestliže se nebude systematicky sdružovat a vázat na zahraničí. V jádru věci je česká animace v globálním srovnání stále v pasivním stavu, a to i přes existenci několika celovečerních 3D filmů, které zde byly vyprodukovány, ale nemají atribut světově prodejného artiklu.

Co s tím?

Producenti by se měli vzdělávat, jestliže budou chtít realizovat moderní animační projekty. Absence odborného vzdělávání je také problém. Naše české školy zaspaly 20 let a digitální 3D animace stále nehraje v jejich vzdělávacích programech zásadní roli. V zásadě je zde velký potenciál, ale bez dlouhodobé strategie jsou jednotlivé snahy, byť třeba v podobě hotového, ale osamoceného celovečerního filmu, naprosto zbytečné. Rád bych viděl někoho z klasické zasloužilé generace tvůrců filmů, kdo by svým novým nadšením ovlivnil 3D animaci z pohledu své celoživotní zkušenosti. Ale těchto osobností již moc není nebo mají z nových věcí strach. Jestli k nějaké takové spolupráci časem dojde, jsem přesvědčen, že i česká tradice může novým způsobem obohacovat nové formy digitálního umění svým osobitým způsobem.

5.9.2014 | Anna Pogranová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout