Je čtvrtek 16:00 a já vcházím do festivalového areálu, kde mi to v tu chvíli připadá jako poušť kdesi na Sahaře. Horko, dusno, sucho – vyprahlá ústa toužící po něčem ledovém, nejlépe po dobře vychlazeném pivu. U brány mě šacují velice pohlední mladíci s brýlemi, kteří berou útokem mou plátěnou kabelku. Nekompromisně z ní vyhazují pet láhev s vodou, čímž mě naštvou a už mi nepřijdou tak pěkní. Ach – jak málo stačí ke zkažení prvního dojmu.

Do areálu vcházím plná očekávání, na druhou stranu však nechutně zpocená. To však za pár minut spraví skvěle vyřešené venkovní sprchy, které plivou jemné kapky studené vody a já si konečně připadám zase o něco čistější. Tenhle nápad je naprosto geniální a co jsem si všimla, mé nadšení sdíleli snad všichni návštěvníci.

Po sprše mířím k prvnímu pivnímu stánku. Nabízejí mi pivo Radegast, a to desítku a dvanáctku, Plzeň a kofolu. Místo nepraktických plastových kelímků na jedno použití dostávám vratný plastový kelímek NickNack s praktickým uchycením na tašku či jakýkoliv druh oděvu. Tento systém chválím, neboť si i ti největší nepřátelé zdravé ekologie dávají sakramentský pozor na to, aby svůj kelímek za 50 kč nehodili někam, kde to nepatří.

Bohužel musím přiznat, že mi pivo moc nechutná a po druhém dnu se dávám na koktejly, čistou vodu a kofolu. Hlavně z toho posledního mám nafouklé břicho a zvyšuje se mi potřeba častých výletů na toaletu. Hodně cukru prostě dělá divy. Toalety aneb přenosné kadibudky jsou vzhledem k rozsáhlosti festivalu v relativní čistotě a první den nechyběly dokonce ani toaletní papíry! Takže chválím a dávám jedničku. 

A když už jsme u servisu, obchodu a služeb – nemůžu opomenout ani bohatý výběr občerstvení. Jasně, čínské nudle s kuřecím masem jsou jakousi levnější jasnou volbou, ale první místo na bedně patří rozhodně pálavským langošům, jejichž stánek se nachází v areálu Arcelor Mittal Stage. V karavánku vás spolehlivě rozesmějí báječní hoši, kteří už toho smažení a potírání česnekem, kečupem a strouhání sýrů mají plné zuby, ale nahlas to neřeknou. A když se na ně hezky usmějete, možná dostanete langoš úplně zadarmo.

A teď už můžeme jít na věc. Hudební program je letos velmi pestrý, ale nemůžu si pomoct, na mě moc frantíků. Opravdu – co kapela, to Francouz.
Hudební program já osobně zahajuju na Agrofert Fresh Stage, kde na mě z pódia poskakují kluci z Kuromy. Kapela pocházející z USA ohromila neobyčejným hlasem frontmana Hanka Sullivanta s báječným rozčepýřeným blond účesem. Jejich album Psychopomp z roku 2009 zajistilo Kuromě pozornost médií i hraní s The Whigs. Rozhodně hodnotím jako zatraceně dobrý start.

Ve 22:00 ovládají hlavní stage psychouši z Shaka Ponk. To, co předvádějí na pódiu, je prostě psycho show s nádechem francouzského ovzduší. Jako bych se ocitla v naprosto jiném časoprostoru, mezi bláznivými vesmírnými psychopaty, kteří pomocí neuvěřitelné animace chápají svět totálního chaosu. Tohle prostě nepředčí ani vystoupení hlavní hvězdy tohoto večera, americké skupiny MGMT, která mě bohužel vůbec nepřesvědčila. Chyběla v nich energie, kontakt s publikem taky za moc nestál. Bohužel, tohle se moc nepovedlo.

Další dny mi přišly jako příprava na apocalypsu. Větší vedro, dusno, víc lidí, větší fronty na pivo a samozřejmě na toalety, větší množství zhulených lidí, které provází nekonečná touha spřátelit se s každým človíčkem na planetě, a to včetně rozpálených chodníků. Tohle všechno mi přijde šílené, úžasné, skvělé, naprosto vystihující pravou atmosféru takovýchto kvalitních hudebních festivalů. I přes všechny nedokonalé maličkostí je všude čisto, nikde žádný kelímek ani papír či plast, a já si tak můžu klidně sednout na zem, aniž bych se nějak výrazně ušpinila, či si sedla do něčeho, do čeho bych fakt nechtěla. Během hudebních vystoupení často sedám a lehám, moje záda a nohy nestíhají, jako bych je slyšela křičet: „Sakryš, holka! Celý rok v klidu a najednou takové množství neočekávané zátěže?“

Co se však letos hodně nepovedlo, byla tramvajová spojení. Chtělo by to rozhodně víc souprav, neboť dostat se do té jedné dá zabrat i cvičeným akrobatům. Takže v tomhle směru je určitě co zlepšovat.

Co se týče dalších hvězd festivalu, v pátek naprosto zvítězila francouzská zpěvačka ZAZ z Francie, která na jevišti vytvořila neuvěřitelnou show prokládanou předem připravenými českými frázemi. Klobouk dolů, holka! Tohle se ti vážně povedlo!

V sobotu ovládl scénu Robert Plant and the Sensational Space Shifters, John Grant, Iyeoka, Prago Union a v neposlední řadě i britská skupina ověnčená Brit Awards, Bastille. Ti převedli hodně dobrou show, na kterou jen tak někdo nezapomene.

Dnes máme před sebou poslední den čtyřdenního festivalu, který přinese jména jako John Butler Trio, John Newman, The National, Goat, Listolet, La Yegros, Palermo apod.
Uvidíme, jak to všechno dopadne, zhodnotíme, až se naposledy zavřenou vstupní brány.

20.7.2014 | ZuzkaŠ Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout