Věnujete se žánrům, které nejsou úplně masové – jazz, swing, bluegrass. Co vás k nim přivedlo?

Jako malý jsem začal dělat hudbu se vším všudy. To znamená bez jakýchkoliv postranních úmyslů. Upoutal mě jako první bluegrass, ale teď se mu už nevěnuju a aktivně ho nehraju. Mám to spíš jako na poslech, když mám chuť. Bluegrass mě ale přivedl k těm dalším stylům, k jazzu i swingu, protože spousta světových bluegrassových muzikantů se nechtěla spokojit s tím bluegrassem a pořád pak pátrali dál a hledali další možnosti. A to, že hráli na bluegrassové nástroje, ještě neznamenalo, že budou automaticky hrát bluegrass.

Kdo konkrétně ovlivnil vaše hudební vnímání?

Muzikanti jako Béla Fleck nebo David Grisman jsou pro mě ty zásadní lidi, kteří mě přivedli k té modernější hudbě. Protože já jsem pátral po tom, co oni poslouchali, proč jsou tak dobří v bluegrassu. No a přišel jsem na jména jako Chick Korea a Miles Davis, hledal jsem právě originály těch písniček a dostal se tak k jazzu. Ten mě nesmírně baví, protože je to dle mého názoru momentálně nejrozvinutější hudba současnosti. Harmonické možnosti jazzu jsou hodně na hranici, dál už se podle mě nedá jít. V tom jazz vyčerpal harmonické možnosti hudby. První byl samozřejmě Bach, který nastolil modernější směr a z Bacha to všechno vychází. Pro mě je to pořád ještě neprobádaný, a tím pádem zajímavý.

Není to masová, tím pádem v něčem podstatně náročnější cesta…

Ano, ale příležitostně hraju a zpívám i popové písničky. Mám za sebou nádherný projekt Popelka - kouzelný muzikál na ledě, ke kterému dělal hudbu Petr Malásek a já tam namluvil a nazpíval Prince. Nebo třeba teď jezdíme šansonové koncerty s Michalem Horáčkem. Já jsem se snažil jeden čas o to vyrobit nějaký pop. Byl bych míval rád popovou písničku, která by se třeba hrála v rádiu. Ale potom jsem zjistil, že to neumím. Že to není upřímný, že když člověk něco moc chce a není to od srdce, tak to většinou nedopadne nějak extra zvlášť. Já dělám písničky, které chci a které mě baví. Byť se to někomu líbí, nebo ne.

Vystupoval jste také v muzikálech.

Muzikály mě baví, dokud jsou to témata, která mě oslovují a pokud scénář je dobrý a pokud je dobrá hudba. Vždyť muzikál je ta nejdokonalejší forma umění, která propojuje herectví, zpěv, tanec, hudbu a výtvarno. Existuje spousta světových muzikálů, které jsou úžasné a i tady se udělalo hodně dobrých kousků. V pár z těch věcí jsem hrál, hrál jsem v KudyKamu, hrál jsem Hamleta, nádherné projekty, v Tajemství Dana Landy také. Tam jsem ještě hrál v company ve sboru. Ještě jsem tehdy vůbec netušil, že by mě někdo angažoval do nějaké hlavní role. Johanka z Arku, bez debat, jeden z nejlepších muzikálů.

Jak vnímáte českou hudební scénu?

Je to jako všude. Jsou tady skvělý věci. Já miluju Dana Bártu, JAR, Monkey Business. miluju Kryštof a Richarda Krajča, Anetu Langerovou... Prostě všechny poctivý hudby. Je mi v podstatě jedno, co je to za žánr. Já z toho musím cítit tu upřímnost a poctivost. Mám rád tyto lidi, protože jdou svým směrem, který je mně blízký a oni to navíc podle mě nikdy nekalkulovali.

Poslední dobou je u nás přemíra talentových soutěží. Není toho už přespříliš?

Módní úzus je, že dost lidi tvrdí, zvlášť lidi z uměleckého prostředí, z alternativnějších scén, že ty soutěže jsou zbytečný, že jich je tady moc. Ale já se přiznám, že mě baví se na to dívat. Já si to doma pustím a je to pro mě krásná reality show, svým způsobem dojemná. Protože tam přijde někdo, kdo je z ulice, nikdy v životě se nikde neobjevil a nikdo mu nevěří. Oni se tam přihlásí a jdou se svou kůži na trh. A vylezou před národ a třeba to pokazí, nebo třeba zazáří. Je to jedno. Já obdivuju každého, kdo tam jde, kromě některých patologických případů samozřejmě. Ty příběhy jsou nádherný a dojemný a já se na ně rád dívám. Takže si myslím, že to není zbytečný. Je pravda, že potom pak ten užitek ze soutěží, už dneska není takový, jako když jsme soutěžili my nebo ti před námi. V těch prvních soutěžích pak měli talenti potom dál mnohem jednodušší pole působnosti. Teď už se v tom lidé neorientují. Ta zkušenost je ale nádherná.

Co vás drží v současném světě show businessu nad vodou?

Každý má nějakou práci. Moje práce je být zpěvák. Mám štěstí, že dělám něco, co mě baví a co mě naplňuje, ale zároveň to musím dělat i z důvodu, že to je moje práce. Takže mě drží nad vodou jak to, že mě to strašně baví, tak i to, že je to nutnost. Kdybych nemusel, ale to je teď taková móda to říkat, tak bych byl nejradši půl roku v přírodě a dělal tam na poli. Chodit do lesa na houby, pracovat na poli, nařezat dříví, čistit koně... To by mě naplňovalo.

Na čem aktuálně pracujete?

Teď připravuju desku, která bude poctou Voskovcovi a Werichovi. Cédéčko bude mít 13 písniček Voskovce a Wericha, které jsem si vybral a které se mi líbí a pomáhá mi je zaranžovat, dát jim současnou jazzovou podobu pianista Matěj Benko a Mirek Hloucal, trumpetista…Momentálně mladé hvězdy naši jazzové scény. V září – říjnu by mohla být ta deska vydaná.

12.5.2014 | Suzanne Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout