V tomto moderním pražském rockerském amfiteátru se v rolích veronských obyvatel objevily známé hlasy české rockové scény: Kamil Střihavka, Jan Toužimský z Arakainu, Pavla Forest z King Size, Viktor Dyk, Josef Šutara z Motorbandu a další.

Hlavních rolí se shostili dva mladí talentovaní zpěváci, Jiří Švec a Žofie Dařbujánová. Zakladatelé RockOpery Praha, arény pro 750 diváků, Milan Steigerwald a Pavla Forest, nabízí ve spolupráci s režisérem Romanem Štolpou rockovému publiku již několik známých dramat v rockovém zpracování. Po uvedení celé Antické trilogie, jejíž poslední část měla premiéru letos v dubnu, se teď pustili do nejznámější milostné tragédie všech dob.

Hudba vychází částečně z autorské dílny Milana Steigerwalda, větší část opery tvoří skladby kapely autorů King Size z desek Romeo & Julie (1997) a King Size (2004). Autorkou většiny textů na Albech King Size a především pak autorkou všech jejich upravených verzí pro novou operu je Pavla Forest. Výběr skladeb bohužel, až na pár výjimek, postrádá pro diváka lehce zapamatovatelné hitovky.

Kdo by čekal romantiku v kontinuálním příběhu, bude zklamán. Rocková opera Romeo a Julie není dílem pro klasického muzikálového či divadelního diváka. Kompozičně se jedná spíše o mozaikovité fragmenty v obrazech rockerského nářezu ve dvou dějstvích, přičemž to první působí poněkud nekonzistentně a těžkopádně. Dynamičtější spád nabírá teprve pak to druhé a vtáhne tak diváka více do děje. Každopádně lze ocenit doprovod živé kapely, včetně působivé akrobatické a světelné show.

Půlkruhová scéna působí velice minimalisticky, leč chvílemi až překvapivě tvárně a flexibilně. Efektně vyznívají místy až kaskadérské scény s ohněm. Kostýmy a líčení korespondují s celkovým rockerským prostředím i charakterem dramatu, vytváří pomyslné pojítko mezi staletími. Choreografie s častými obrazy večírků, oslav a bojů postrádá chvílemi bohužel koncept a vyznívá poněkud nesourodě.  Jako nejpřekvapivější a nejsilnější v celém dramatu se jeví scéna podsvětí, kde kostýmy, hudba i choreografie jsou v sugestivním a přesvědčivém souladu, věrohodně podtrhávají symboliku kontrastu života i smrti.

Postavy sice prožívají svou lásku, vášeň, nenávist, boje pořád naplno, ve hře se objeví řada doslova emočně vypjatých scén, ale vše se odehrává jakoby v jediné, psychologicky ploché, linii. Bezpochyby nelze v rocku očekávat nával jemnocitu, nicméně propracovanější charaktery, zejména hlavních hrdinů, by nebyly na škodu.

Každopádně se jedná o sympatický pokus představit nový, neotřelý koncept klasického dramatu v rockovém podání, který i přes pár svých nedostatků svou jedinečností a odvahou zaujme.

Autor fotografií: Hana Brožková - RockOpera Praha

9.12.2013 | majko Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout