Jaroslav Svěcený, jako mistr houslí, jehož pojetí hry by šlo charakterizovat verši Jana Skácela: Neboj se, ničeho se neboj, a třeba bylo nejvíc zle, vždycky se najde někde člověk, který se vejde na housle.

Jan Přeučil, jako mistr slova, s jehož pojetím herectví býváme svědky kouzel přesné výslovnosti, jež nám pomáhá chránit bohatství mateřštiny, její noblesu proklouzávající tak často lidem mezi prsty.

Gogolovy Bláznovy zápisky tak oblékají nový netradiční šat, který přes komorné ztvárnění rozhodně nenudí. Naopak, prolíná se zde rovina humorná a směšná s hranicí anekdoty, satiry, absurdity, vystupňována někdy až do poloh zoufalství a pláče. To vše, umocněné procítěným houslovým doprovodem, slibuje nezapomenutelný zážitek.

Režisérsky se pod toto netradiční a působivé zpracování podepsala manželka Jana Přeučila, Eva Hrušková.

Hra o životě ministerského, nešťastně zamilovaného úředníka, který pomaten uvěří, že rozumí psí řeči a stává se ve svých snech španělským králem, je plná emočně vypjatých situací a zvratů, podobenství, úvah nad smysly a nesmysly existence a někdy až sisyfoského snažení o překonání nepřekonatelného.

Jak se vyjádřil sám Jan Přeučil „ Je to moje srdeční záležitost“ a jeho bravurní výkon toto tvrzení jenom potvrzuje. Svědčí o tom nejenom excelentní předvedení s úžasnou dynamikou a mnohdy neočekávanými zvraty, ale také aktivní účast publika v průběhu hry a samozřejmě v nadšených ovacích v závěru.

Dle slov Jaroslava Svěceného „Gogolův text je podle mého názoru naprosto současný, až nadčasový a my jsme se snažili jak o scénické, tak i hudební propojení, jak nejlépe jsme mohli“.

To se všem tvůrcům i protagonistům zaručeně podařilo a Gogol se předvedl opravdu v gala.

13.10.2012 | majko Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout