Známý scenárista z generace československé nové vlny po své smrti v polovině 90. let zanechal jako neplánované dědictví nikdy nerealizovaný scénář, ve kterém si nejspíš splnil svůj odvěký sen stát se malířem. Papouška ale život nakonec zavedl trochu jinam – na sochařskou katedru AVU. Výtvarníka tak oživil alespoň jako hlavní postavu ve scénáři.

Miluji tě modře vypráví o umělci a historikovi umění Davidu Bártovi (Václav Jílek), který ve svých třiatřiceti letech stále bydlí se svou mírně zahořklou matkou, rozvedenou jogínkou v předdůchodovém věku (výborná Taťjana Medvecká). Na opravdovou lásku zatím ještě nenarazil. Naprostým protikladem je jeho otec (Vladimír Kratina), prošedivělý donchuán, který naplňuje zaryté představy o svobodomyslných a záletných umělcích. David jednoho dne uvidí ve výloze aranžérku Terezu (Denisa Nesvačilová), svou osudovou múzu, a okamžitě se do ní zamiluje. Ta však patří dětinskému artistovi Igorovi (Rostislav Novák), který na ni chorobně žárlí. David navzdory tomu o svou femme fatale vytrvale bojuje.

Rámec příběhu, vystavěný na klasickém milostném trojúhelníku, je tak poměrně jednoduchý, což nemusí být nutně na škodu. Ve snímcích, které Papoušek napsal v průběhu zlatých šedesátých, se také zdánlivě nic převratného neděje a přitom si díla drží své kouzlo a typickou atmosféru. Jenomže éra takovýchto filmů je už dávno pryč a dnešní divák se na ně jen nostalgicky dívá v televizi a od nových počinů očekává něco trochu intenzivnějšího. Scénář Miluji tě modře je poplatný době svého vzniku a snímku by tak mnohem více slušelo, kdyby byl vytvořen o pár desítek let dříve. A třeba i v černobílém provedení. V nové podobě zbytečně upadá do plytkosti.

Přizpůsobit dílo současnosti představuje pro tvůrce tvrdý oříšek a ne vždy se to podaří ve všech směrech. Modernizace tohoto filmu působí poněkud křečovitě, jako by postavy přenesly do nynější doby a nechaly je mluvit v archaicky vyznívajících replikách. Tvůrci navíc úplně vynechali soudobé technologie – ve filmu se prakticky neobjeví internet a dnes tolik rozšířené sociální sítě. Jediný dostupný komunikační přístroj reprezentují mobily; v bytě Davida a jeho matky dokonce funguje stará pevná linka s číselníkem.

Ústřední pár filmu si navíc téměř po celou jeho stopáž (z dnešního pohledu naprosto nepochopitelně) vyká. Když už konečně dojde na tykání, zazní jedna z nejhorších frází vůbec – „Radši už půjdu.“, po čemž následuje „A nechceš tu zůstat?“

Co se tvůrcům vyloženě vytknout nedá, je znázornění poměrně obstojné představy o každodenní malířské rutině, ačkoli se neubrání do ní propašovat klišé o sexu s nahými pózujícími modelkami. O to otřepanější, pokud dotyčná leží na divanu stejně jako Kate Winslet v Titanicu. Člověk netknutý alespoň základy dějin umění ale některé kunsthistorikovy narážky na různá umělecká díla nejspíš nepochopí, leda tak naříznuté ucho a la Vincent van Gogh.

Filmaři nejspíš příliš spoléhali na slavné jméno Papoušek. Zesnulý scenárista je ale skoro jediný, který si z celého štábu zaslouží oprávněnou pochvalu. Škoda jen, že se film nepodařilo natočit ještě za jeho života. 

Kdy a kde dávají film: Miluji tě modře

26.1.2017 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout