Oceňovaný režisér Oliver Stone usedl po čtyřech letech ke scénáři k celovečernímu filmu a vybral si dílo s velkými ambicemi. Příběh analytika amerického úřadu NSA Edwarda Snowdena, který si Stone i sám zrežíroval, naráží na velmi tenký led pohledu na lidské soukromí, demokracii a v neposlední řadě lítý boj se světovým terorismem. Snowden se v roce 2013 odhodlal ke kroku, který změnil Ameriku a dal synopsi románu 1984 úplně jiný rozměr. Na pohled velmi dramatické události filmu v hlavní roli s Josephem Gordonem-Lewittem nabírají na důležitosti svého poselství, do sedaček ale diváka nezarazí.

Edward Snowden (Joseph Gordon-Lewitt), vzorný pracovník tajných služeb, po letech v bezpečnostních agenturách střízliví v názorech na masové sledování amerických občanů. Poté, co se přesvědčí, že ani administrativa nového prezidenta Baracka Obamy nezastaví bezprecedentní vpád moci do soukromí, rozhodne se jednat. Svým činem se pro polovinu své země stane hrdinou, pro druhou zrádcem, který patří do vězení. Kde je hranice mezi vyšetřováním, ochranou státu a soukromím obyčejných lidí?

Stoneovo životopisné drama můžeme rozdělit do tří zajímavých, pečlivě vykreslených linií. První se věnuje morálnímu aspektu odposlouchávání pro vyšší dobro. Filmový Snowden, velmi slušně zahraný Gordonem-Lewittem, během své práce v tajných službách postupně objevuje do hloubky fakt, že Amerika přikládá ke světu velkou hlásnou troubu se záminkou války proti terorismu. Jeho nejlbližší přátelé z agentury poslušně mlčí, i když stejně jako on dobře vědí, že dění na poli světové špionáže už dávno není košér. Vnitřní boj morálky s vlastenectvím a kreslení pomyslné hranice mezi zradou a hrdinstvím posouvá snímek hodně nahoru.

Druhou linií je naivní myšlenka tajných služeb, a především potom jejich špiček, že je vše vlastně v pořádku. Novými programy na odposlech si šéfové rozvazují ruce a své ovečky si střeží tvrdými postihy, které v podstatě znamenají konečnou pro kohokoliv, kdo by se pokusil vzepřít systému. My jsme Amerika, my můžeme všechno. Tak by mohla znít myšlenka či heslo nesoucí se éterem, kde ještě po dlouhá léta budou fungovat otřesné události 11. září 2001 jako razítko spravedlnosti.

Třetím aspektem je ukázková paranoia Snowdena v osobním životě. Své přítelkyni (Shailene Woodley) nemůže utajované záležitosti říkat. Stálá hra na schovávanou, přelepování webkamer a strach ze sledování je pro nazasvěceného člověka rovnítkem k bláznovství. Pohár trpělivosti postupně přetéká a hlavní hrdina přitom řeší dilema z největších. Ukázat světu pravdu nebo zůstat mlčky stát. S myšlenkou na následky potom logicky odpuzuje své nejbližší a stává se americkým psancem, který otevírá oči veřejnosti.

Jen fakt, že lze všechny tři linie souběžně sledovat a vnímat, dělá ze Snowdena neobyčejné životopisné dílo. Gordon-Lewitt s Woodley úspěšně spolupracují v rovině emocí a osobních střetů, které působí nejsilněji. Jak už ale bylo naznačeno, a do značné míry to může být dáno i tím, že znalý divák zná odpověď na otázku velkého finále, filmu naprosto chybí drama. Snowden není naháněn policií, nemá očividný strach z vězení či následků. Je to s trochou nadsázky jen zamyšlený nerd, který ukradl tajná data a teď bude se zájmem sledovat, jak se svět diví. Jako úctyhodný souhrn všeho podstatného a zajímavého je Stoneův Snowden perfektní. I co se týče velkého dilema a vnitřních bojů hlavního hrdiny. Americké drama ale zaplakalo nad nedostatkem látky, která by z dobrého filmu udělala snímek dechberoucí. Podobný jako byl třeba Wall Street s Michalem Douglasem od stejného režiséra.

Stone je však králem osobních příběhů a znovu to dokázal. A film bude díky své živoucí předloze pod velkým drobnohledem diváků i kritiků. Možná pod větším, než by se velcí američtí bratři nadáli.

Kdy a kde dávají film: Snowden

11.11.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout