Stejně jako v předchozích projektech, opět se setkáváme s živou kapelou, akrobaciemi a známými tvářemi české rockové scény. Tentokrát se upustilo od přemíry pyrotechnických efektů a vůbec to nebylo na škodu.

7 proti Thébám se divákům, možná by bylo lepší napsat posluchačům, představila v koncertní premiéře v prosinci a od té doby urazila velký kus cesty k avizovanému divadelnímu ztvárnění. Stále ale zůstává u toho, že RockOpera Praha sází na audiovizuální show, která má být primárně pastvou pro oči a uši, ale dějové souvislosti si musí divák načíst v pohodlí svého obývacího pokoje. Během představení je totiž děj takřka nemožné vnímat, nedá se však vůbec říct, že by to bylo špatně. Antigona, tedy úplně první kus, který autoři Milan Staigerwald a Pavla Forest pustili do světa, byla, co se srozumitelnosti týká, mnohem čitelnější. Třetí díl antické trilogie už se hemží tolika odbočkami, postavami, jejich manželkami a dětmi, že téměř nelze během show pochytit cokoli jiného než texty písní a držet se jich jako záchranného lana. Proto je tím největším plusem to, že se konečně podařilo sladit zvuk, takže texty nezanikaly a byly bezchybně srozumitelné. Nehledě na fakt, že herci nyní ztvárňují v první polovině představení jiné postavy než v té druhé. Například Kamil Střihavka hraje oslepeného krále Oidipa i boha Apollóna. A čert aby se v tom pak vyznal.

Kdo ale prochází všemi díly trilogie beze změny, je Kreon v podání Viktora Dyka. Ten na sebe strhává veškerou pozornost, kdykoli se jen objeví na pódiu, a o jeho nevyčerpatelné galerii grimas a hlasových poloh by se dala napsat kniha.

Jan Toužimský zaujme spíše svými hlasovými možnostmi, nicméně zůstává miláčkem publika i přes slabší herecké výkony. Naopak velmi překvapil, jak si po herecké stránce skvěle sedl s Viktorem Dykem během společného duetu, který se tak stal jedním z vrcholů celé show.

Z dalších účinkujících je třeba zmínit Vlastu Horvátha, Josefa Šutaru nebo Žántí, zpěvačku kapely Matahari.

Pravidelní návštěvníci zdejšího divadla už jsou zvyklí na poněkud delší děkovačky. Nepochybně je to proto, že na představení se vždy podílí velký počet lidí a každý z nich má pro jeho chod víc než zanedbatelný význam. Na druhou stranu podobné děkování, které už po více než deseti minutách nabývá podoby rodinného setkání do sedmého kolene, může některé návštěvníky lehce vyděsit. Nedá se mu ale upřít velká srdečnost a vřelost, takže se i trochu větší časová náročnost dá bez problému zvládnout.

Jak už jsem naznačila, metalovou operu 7 proti Thébám je nutné zažít, vidět, cítit na vlastní kůži i s její nepopsatelnou atmosférou. Proto nabízím alespoň bohatou fotogalerii, která může to všechno alespoň lehce vykreslit.

Veronika Nováková 

21.4.2013 | Veronika Nováková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout