Píší se osmdesátá léta minulého století, když fotografie krásného mladíka s něžnými rysy obletí celý svět. Je na nich zobrazen Ital Roberto Succo, který mezi roky 1981 a 1988 prokazatelně zavraždí sedm lidí. Jen pár dní po svých devatenáctých narozeninách zabíjí své rodiče. Jejich těla pokládá do vany a zalévá vápnem. Důvod? Prý byli příliš panovační a nechtěli mu půjčit auto. Chycen je Succo jen o dva dny později, po letech se mu však daří z vězení uprchnout a další vražedná jízda může začít. 

Na útěku páchá Succo řadu zločinů - od vloupání přes znásilnění až po vraždy. Dopaden je až o dva roky později, a to zejména díky výpovědi mladé dívky, která se do něj zamilovala a jíž prozradil své pravé jméno a původ. Succo se pokusí z vězení utéct znovu. Dostane se na střechu věznice, na které lehkomyslně balancuje a podle všeho si užívá přítomnost médií. Nakonec ze střechy padá a láme si tři žebra a zápěstí. O dva měsíce později páchá ve své cele sebevraždu. Píše se rok 1988. V té samé době píše francouzský dramatik Bernard-Marie Koltès hru Roberto Zucco inspirovanou životem a zločiny mladého sériového vraha. 

Koltès není jednoduchým autorem, nese si pověst jednoho z nejzajímavějších, ale zároveň nejtěžších a nejtemnějších dramatiků vůbec. Vzhlédl se v prokletých básnících a leckdo by k nim zařadil i jeho samotného. Ve svých hrách ukazuje obraz samoty, brutalitu, tragickou bezvýchodnost i bezradnost člověka v současném západním světě. To vše jako kdyby se zhmotňovalo také v inscenaci Roberto Zucco, kterou Koltès píše na konci svého života. Zveřejněna je až po jeho smrti. Umírá v jednačtyřiceti letech na AIDS. 

Chlad, samota, nepochopení, ale také velká rozporuplnost. To je jen výčet několika emocí, které kontroverzní drama Roberto Zucco vyvolává na pódiu Divadla Komedie. Městská divadla pražská Koltèsovu hru odpremiérovala 21. června 2021 v hlavní roli se Zdeňkem Piškulou a v režii Atiily Vidnyánszkého pocházejícího z Ukrajiny. A rozhodně se nejedná o detektivku či životopisnou inscenaci. Postava skutečného vraha Roberta Succa se stala Koltèsovi pouze inspiračním zdrojem. Postava jako taková vzniká až na pódiu. A jde především o emoce, nikoli o přesná data a fakta. 

Inscenace nepřináší jasné soudy, neodsuzuje vraha ze zabití. Je Roberto Zucco zabiják, psychopat nebo romantický hrdina, který se rozhodl vzepřít všudypřítomnému útlaku? Připravuje sice o životy, nicméně jeho oběti jako kdyby byly vnitřně mrtvé dávno předtím, než se se Zuccem setkají. Rozhodnout se musí každý divák sám. Hra mu pouze naservíruje směsici tíživých emocí a prožitků, které prudce kontrastují s určitou groteskností a komediálními prvky. 

Stejně jako balancoval skutečný Roberto Succo na střeše věznice, balancuje i inscenace jím inspirovaná na hraně. A je to vlastně její základní podstatou. Tvůrčí tým Divadla Komedie doplnil kontroverzní hru o svéráznou stylizaci a o výrazné prvky pohybového divadla. Vytvořil tenkou hranici mezi originalitou a kýčem, po které se pohybuje od začátku až do konce. Těžko určit žánr, záleží na individuálním pohledu a očekávání, se kterým divák do divadla přijde. Ovlivnit to může i vnitřní nastavení samotných herců, jak přiznal představitel hlavní role Zdeněk Piškula v našem Proudcastu. 

Na emoce je hra plná, i když v nich divák nemusí mít úplně jasno. Svým způsobem by mohla být i odvážnější, text k tomu nabízí dostatečný prostor. Roberto Zucco se však dostane pod kůži a rezonovat bude ještě dlouho poté, co odejdete z hlediště. Velkou zásluhu na tom nesou i výborné herecké výkony. Kromě zmiňovaného Zdeňka Piškuly za nimi stojí i Kateřina Marie Fialová, Nina Horáková či Aleš Bilík. 

Foto: Městská divadla pražská

 

14.7.2021 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout