Atmosféra v Jazz Docku na pondělním koncertu Davida Kollera, jedním ze čtyřdenního setu, zhoustla. Jako by jazzový přístav na smíchovské náplavce v Praze testoval, jestli po koronavirové pauze ještě unese plný sál. Unesl – a dokonce ustál i pořádný hudební nářez. David Koller a jeho pětičlenná kapela totiž prý během nouzového stavu zapomněli, jak hrát akusticky. A nebo je to možná už to domácí „jemné” hraní nebavilo. Namísto akustického setu předvedli každopádně spíš klasický „elektrický” koncert.

Ať už byl důvod jakýkoliv, u odpalovací Nic není nastálo bylo jasné, že počáteční upozornění hudebníci splní. Bicí ovládnuté Davidovým synem Adamem, perkuse, baskytara, Matěj Belko za klávesami, elektrická kytara Michala Pelanta i Kollerův hlas a kytara se neupejpali. A lidi, možná taky stále vyprahlí po koronavirové hudební abstinenci, se na vlnu „jedeme na plný pecky” naladili okamžitě.

Večer to byl plný hitů. A to nejen ze sólové kariéry Davida Kollera jako Gypsy Love, Až ti řeknu či Čas nejde vzít zpátky, ale i z repertoáru tolik oblíbené skupiny Lucie. Nechyběly tedy Vona říká jo, Šrouby do hlavy, Černí andělé a v těžce vytleskaných přídavcích pak třeba Troubit na trumpety by se nám líbilo. Evidentně spokojení posluchači tedy po dvou hodinách zážitku u vody odcházeli většinou s úsměvem.

Hudební kvalitu večeru dodával nejen Kollerův hlas ve stále skvělé formě, ale i jeho výborná kapela. Baskytarista Marek Minárik, kterého můžeme znát právě už z Lucie, kam přišel po odchodu P.B.Ch., se v sedě s legračními brýlemi a sluchátky evidentně bavil. Funky drive dodával bezvadně třeba u Mám chuť lhát.

Klávesy ovládnuté Matějem Balkem, mimo jiné autorem textu taktéž předvedené novinky My se vám ozveme, místy koncert osvěžily jazzovými vyhrávkami. Ty se do prostoru Jazz Docku hodily více než cokoliv jiného z pondělního koncertu, nikomu však nedostatek jazzu nevadil. 

Sám David Koller většinou za zpěvu hrál na některou z akustických kytar včetně příjemně zvonivé dvanáctistrunky. Někdy ale věnoval všechnu pozornost jen mikrofonu, jindy zase usedl za další bicí soupravu. Všechno mu to stále jde, ale působil snad trochu otráveně. Možná to bylo proto, že, jak řekl v rozhovoru, nemá rád, když je mezi ním a diváky moc malý prostor. A tomu se v komorním a vyprodaném klubu opravdu nedalo zabránit.

Kollera nicméně na druhou stranu každý viděl dostatečně blízko, díky dobré práci zvukaře i dobře slyšel a za ty nemalé peníze to stálo.

Foto: ET a MK

16.7.2020 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout