Joseph Merrick se narodil v roce 1862 v anglickém Leicesteru. Přestože jako novorozeně vypadal úplně normálně, již od brzkého dětství se u něj začaly projevovat těžké tělesné deformace. Zvětšily se mu rty, jedna paže i nohy. Po těle se mu objevovala ztluštělá kůže, která svým vzhledem připomínala kůži sloní. Navíc měl křivou páteř s hrbem a z úrazu v dětství poškozený kyčelní kloub. Především měl ale kvůli masivnímu kostnímu výrůstku zdeformovanou hlavu, která měřila více než pas dospělého muže.

Přestože sklízel úšklebky a posměch, dodělal školu a začal pracovat. Kvůli zhoršujícím se deformacím však nebyl schopný v továrně dál odvádět svou práci a musel odejít. Znetvořený Joseph kvůli svému vzhledu nesehnal jinou práci, proto žil chvíli na ulici, následně v chudobinci. Protože nemohl nikam zapadnout, usoudil, že jeho jedinou šancí na obživu je vystupování v panoptiku. A právě v takovém panoptiku začíná také příběh muzikálové Elefantazie, kterou představilo divákům Divadlo ABC premiérově v sobotu 1. února. Ta Josephův příběh nesleduje úplně přesně, tvůrci ponechali prostor také své fantazii, nicméně nic podstatného nechybí.  

Joseph je zavřený v kleci v panoptiku spolu s dalšími znetvořenými lidmi. Spojují je nejen jejich deformace, ale také velké přátelství. Joseph je však nemocný a nešťastný. Když ho objeví prominentní britský chirurg Frederick Treves zubožený Sloní muž ještě netuší, že se mu kompletně změní život. Z nuzných podmínek panoptika se dostává do pohodlného domu Trevese, kde se učí i přes svůj hendikep zřetelně mluvit a chovat se jako gentleman. Jak sám trefně poznamenává, pořád je však atrakcí. Akorát se trochu změnilo publikum, co se sociálního statusu týče.

Elefantazie je vzhledem k tématu hra velmi emocionální, byť na emoce primárně netlačí. Příběh Josepha Merricka, kterého naprosto dokonale hraje Tomáš Havlínek, je prostě silný. Tvůrci dokázali sladit smutek s humorem, který je místy dost černý, nicméně pálí do živého. Divákovi se chce z naprosté dojemnosti citlivého Josepha plakat, aby vzápětí propukl v hlasitý smích. Emocionální houpačku podtrhuje vedle skvěle vystavěného příběhu take hudba z pera Dareka Krále. Inscenace, byť s dlouhými činoherními pasážemi, je primárně muzikálem. A některé z písní mají skutečně hitový potenciál, jiné zase vynikajícím podáním opět vženou slzy do očí. Především skladba, kterou zpívá znetvořený Joseph své matce, má sílu, které se jiní čeští muzikáloví tvůrci ani nepřibližují.  

Inscenace není ale rozhodně jen muzikálem jednoho hitu. Působivé jsou i hromadné scény, v nichž hercům na pódiu pomáhá sbor v orchestřišti, jenž celou dobu zakrývá svou tvář, aby v závěru přišel i jeho ‚moment slávy‘. Jedním z taháků Elefantazie je její herecké obsazení. Největší očekávání a u někoho i pochybnosti se spojovaly především s Tomášem Klusem, který se po letech díky Divadlu ABC vrátil k profesi, kterou vystudoval. Populární zpěvák však mezi herce naprosto zapadl, nepůsobil vůbec rušivě a nesnažil se strhnout pozornost na sebe. Hvězdou inscenace je totiž již zmiňovaný Tomáš Havlínek. Nepostradatelný je ale také zbytek příšeřího ansámblu – trojnohý Filip Březina, šelmí žena Petra Tenorová, siamská dvojčata Tereza Marečková a Tereza Krippnerová i dlouhán Zdeněk Piškula, který celé představení odehraje na chůdách.

Atmosféru dotváří nejen efektní kulisy, ale rovněž dobové kostýmy Simony Rybákové. Uznání si ale zaslouží také Martin Kotrba za masku Sloního muže, která kupodivu umožňuje Havlínkovi dýchat, a dokonce i zpívat. V Elefantazii se zkrátka spojilo dohromady mnoho talentu, což umožnilo vytvořit skutečně působivou inscenaci. Konečný výsledek pak kazí jen dvě vedlejší příběhové linie. Zatímco Gándhího se do děje podařilo zakomponovat ještě vcelku dobře, linka s Jackem Rozparovačem je kostrbatá, šroubovaná a úplně zbytečná.

Foto: Patrik Borecký

10.2.2020 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout