Žebrácká opera je jedinou hrou, kterou napsal Václav Havel na základě cizího námětu. Originální příběh pochází od anglického dramatika a básníka Johna Gaye, který děj inscenace soustředil na operní prostředí. Žebráky a prostitutky přivádí na noblesní operní pódium, kam by se jinak podívali jen stěží. Kontrast mezi operou a žebráky převádí Havel na kontrast mezi členy nižších společenských vrstev a 'vysokým jazykem'.

Právě jazyk je tady určujícím hráčem a prostředkem manipulace s lidmi. Nízké společenské vrstvy se prolínají s jazykem určeným těm vyšším, kriminálníci se proplétají se soudci a policií, lehké děvy se šlechtici. Kurtizány čtou Descarta a pletou, zatímco zloději odcházejí poctivě pracovat, aby nemuseli krást pod ochranou policie. Absurdity je v Žebrácké opeře spousta. Diváky místy baví, jindy z ní přímo mrazí.

Havel vytvořil ve své inscenaci svět, v němž je i na první pohled silná osobnost vmanévrována do situace, kdy neví, komu může věřit, a kdy si připadá pod neustálým dohledem. Do neskutečné zamotanosti plné lží, které dělají z touhy zradu, z lásky naivitu a z moci něco, čímž si nemůže být nikdo jistý. Aby dokázala v tomto prostředí přežít, snaží se přesvědčit sama sebe, že je to takto vlastně v pořádku. A v tom jí pomáhá opět jazyk.

Není vůbec tak těžké přijít na to, proč měl komunistický režim i s touto hrou tak velký problém. Paralely se tam nezapřou. Ostatně hra je velmi aktuální i dnes. Zatímco ale Havel používá vysoký jazyk i pro nízké vrstvy, v současnosti je situace úplně obrácená. Vyšší (zejména ty politické) vrstvy svůj jazyk naopak snižují, aby se přiblížili vrstvám nižším. Díky populismu vytváří iluzi, že jsou jedněmi z nich a získávají jejich náklonnost. Jde tedy o obrácený koncept, nicméně princip zůstává stejný.

Žebráckou operu napsal Václav Havel v roce 1972. Věnoval ji svému příteli Andrejovi Krobovi a jeho Divadlu na tahu. Od něj také pochází jediné veřejné uvedení před sametovou revolucí. V hostinci U Čelikovských v Horních Počernicích nastudovali inscenaci herečtí amatéři, v publiku usedlo na čtyři sta přátel Václava Havla. Přestože vše proběhlo ve velmi skromných podmínkách, ohlas byl výborný. Komunistický režim už tak spokojený nebyl a následovaly výslechy účastníků. Nevyhnul se jim ani Havel.

Se svými pocity z této skromné premiéry se Havel tehdy svěřil v dopise mimo jiné i režisérovi Alfrédu Radokovi. Symbolicky Žebráckou operu v Divadle ABC režíroval jeho syn David Radok, který si vzal na starost i scénu, kterou vytvořil nejspíš v odkazu k podmínkám vůbec první premiéry této hry také velmi skromně. Tvoří ji jen pár židlí, stůl, lavice a několik jednoduše malovaných pláten.

Hlavních rolí se ujali Martin Donutil, Jan Vlasák, Eva Salzmannová, Tereza Marečková nebo Hanuš Bor. Stejně jako kulisy jsou skromné i kostýmy a celá světelná show. Důraz tak zůstává na zamotaných dialozích, které dělají ze lží pravdu, ze zloděje filozofa a ze zločince spasitele.

24.10.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout