Lolita neoslní operními áriemi. Zaujme ale příběhem a mrazivou atmosférou

Lolita neoslní operními áriemi. Zaujme ale příběhem a mrazivou atmosférou 70%

Národní divadlo představilo svým divákům operní adaptaci kontroverzního románu Vladimira Nabokova Lolita. Opera ruského hudebního skladatele a klavíristy Rodiona Ščedrina je v hudbě a zpěvu spíše minimalistická. Místo silných árií se soustředí na hloubku příběhu a na celkovou atmosféru inscenace.

Když byl román Vladimira Nabokova v roce 1955 poprvé vydán, vzbudil velký rozruch. Příběh spisovatele a literárního vědce Humberta Humberta, který vzplane neovladatelnou touhou ke dvanáctileté Lolitě, však od počátku přitahoval velkou pozornost, jež přetrvává dodnes. O neobvyklé popularitě knihy svědčí množství jejich adaptací. Dočkala se hned dvou umělecky zdařilých zfilmování. Nechybí ani muzikálové a divadelní zpracování.

Na operní jeviště přivedl dvanáctiletou nymfičku ruský skladatel Rodion Ščedrin, který byl přítomen také na obou dvou premiérách v pražském Stavovském divadle. Českého hudebního nastudování se ujal dirigent Sergey Neller, režie a pohybové spolupráce Sláva Daubnerová. V roli Humberta Humberta vystupuje Petr Sokolov, jeho nezletilou lásku hraje Pelageya Kurennaya v alternaci s Martou Reichelovou. Mezi hlavní postavy patří také Lolitina matka Charlotte (hrají Veronika Hajnová v alternaci s Dariou Rositskayou), která se za Humberta provdá a tím ho přiblíží zase o krok blíž ke své dceři. Čtveřici pak uzavírá poněkud bizarní Clare Quilty (hrají Aleš Briscein v alternaci s Alexandrem Kravetsem).

Lolita není případem klasické opery. Ščedrin patří ostatně mezi skladatele ruské moderní školy, kteří se snažili vytvořit svůj osobitý hudební jazyk. Přesto není hudba ani zpěv něco, co hraje v Lolitě prim. Chybí výraznější árie i hudební motivy, které by ještě dlouho hrály člověku v hlavě. Hudební stránka je v inscenaci využívána především jako prostředek k dotvoření atmosféry, divákům přibližuje emoce a doplňuje příběh.

Právě na příběh je v Lolitě brán ohled mnohem více, než je v operních dílech zvykem. Dějová linka je rozdělena do dvou linií. Zatímco v první probíhá známá zápletka mezi spisovatelem a mladou školačkou, v té druhé se Humbert pere se svým svědomím, se svými soudci. To umožňuje nahlížet do vnitřního světa postavy, kterou může veřejnost obviňovat kvůli jeho zvráceným sexuálním choutkám, nicméně která v sobě svádí boj s rozporem, jestli se jedná o skutečnou lásku, nebo jen o neovladatelné sexuální choutky.

Výborně vymyšlená je scéna, která je skoro pořád v pohybu, což přispívá k dynamice příběhu a umožňuje na postavy pohlížet z různých úhlů a v nejrůznějších prostředích. Také lze díky ní měnit kulisy poměrně nepozorovaně, tudíž může být každé otočení točny pro diváka překvapením. A to tvůrci bohatě využívají. Po vizuální stránce je Lolita mnohem zajímavější než po té hudební. Skutečně je na co se dívat a některé momenty jsou vyloženě dechberoucí.

Operní Lolita ale není ani zdaleka tak kontroverzní, jako je samotná kniha. Místy je až nudná, a to i přes mrazivou atmosféru, kterou dokáží tvůrci vykouzlit. Divák dostává příliš moc přemýšlivých pasáží a emocí rozedraného člověka a naopak málo sexuálního napětí a celkově interakcí mezi oběma protagonisty. Opeře by prospělo, kdyby v ní bylo méně Humberta a více Lolity. Přesto se jedná o originální dílo, které má šanci nadchnout i ty, kteří opeře příliš nefandí. Naopak ti, kteří vyhledávají opery zejména kvůli silným áriím a výrazné hudbě, spokojení nejspíš nebudou.

Foto: Národní divadlo 

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Lolita neoslní operními áriemi. Zaujme ale příběhem a mrazivou atmosférou Lolita neoslní operními áriemi. Zaujme ale příběhem a mrazivou atmosférou
 

Mohlo by se ti líbit...

Stavovské divadlo nabízí i další akce

Místo konání: Stavovské divadlo

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!