Expozice s návzem Papírová věž nabízí průřez autorovou tvorbou. Není, a ani nemá být vyčerpávajícím přehledem, spíše přehlídkou a ochutnávkou umělcových poloh a postupů. První sály tak převážně ukazují, jak Daniel Pitín pracuje s filmovým materiálem. Výtvarník si vybírá scény z ikonických filmů, kolem daných záběrů pak většinou vystaví reálná kartonová „zátiší“, a to celé následně namaluje. Pocit „úzkosti ze světa, kterou vnímám, ale nedokážu ji pojmenovat“ zobrazuje právě tím, že dříve jasně dané nahrazuje nekonkrétní kulisou, jako je tomu například u obrazu Otevřené pole či Bazén.

Pohled do expozice, v pozadí obraz Otevřené pole, vpravo dílo s názvem Bazén. Foto: Martina Cihlářová

Tento postup přímo souvisí s obecným tématem, kterému se Daniel Pitín dlouhodobě věnuje – tedy informační přehlcenosti a médii vytvářenou iluzí reality. Hru s měřítkem, úhlem pohledu a vnímáním skutečnosti dále rozvíjí i prostřednictvím videoinstalací. V Galerii Rudolfinum najdeme rovnou dvě – Broken Windows užívá kusy Hitchcockova filmu Okno do dvora, Rotace zase Scorseseho Taxikáře.

Z videoinstalce Broken Windows. Foto: Martina Cihlářová

Přes další obrazy iluzorních městských krajin a odosobněných skupin pracovníků se dostaneme až k závěru výstavy, kde se nachází čistě abstraktní velkoformátová plátna. Ty mají být podle slov samotného autora jakýmsi zklidněním na závěr. Celá expozice totiž nese spoustu obsahu i podnětů k přemýšlení, a Daniel Pitín tak nabízí možnost, jak je vstřebat a utřídit při pohledu na jeho nenázornou tvorbu.

Abstraktní malby Daniela Pitína. Foto: Martina Cihlářová

Výstavu doplňuje i zajímavá podoba Artparku (relaxačního a vzdělávacího centra Galerie Rudolfinum). Dílo slovenské umělkyně Alžběty Meňkyové návštěvníkům umožňuje vstoupit přímo do nitra jednoho z obrazů Daniela Pitína. Papírová věž potrvá do 29. prosince a vstup na ni je zdarma.

Záběr z videoinstalace s názvem Rotace. Foto: Martina Cihlářová

28.9.2019 | Martina Cihlářová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout