Poté, co skupina The Beatles ukončila práci na nahrávání alba Let It Be, které probíhalo v rámci tzv. „Get Back Sessions“ a vyšlo až jako poslední album před rozpadem kapely v roce 1970, navrhl Paul McCartney, že by se mohli pustit do alba nahraného zase tak, jak to dělávali předtím. Producent George Martin souhlasil – za podmínky, že to opravdu bude jako za starých časů. A to nejen z hlediska produkce, ale taky bez kapelních konfliktů a napjaté atmosféry, kterou lze snadno vycítit z filmu Let It Be.

Pouhé tři týdny po Get Back Sessions se tak skupina vrátila před padesáti lety, na konci února 1969, do studií Trident na severu Londýna, aby začala práci na albu s hudbou k téměř osmiminutové hard-rockové baladě I Want You (She’s So Heavy). Na „hammondky“ jim tam zahrál Billy Preston, který hrál s Beatles i na legendárním posledním koncertu na střeše.

Po pauze, kdy Ringo Starr jako herec pracoval na filmu Kouzelný Kristián, se skupina sešla v květnu, kdy nahráli You Never Give Me Your Money. Nejvice práce na Abbey Road ale udělali až v červenci a srpnu, jako poslední nahráli hudbu k napjatě trojhlasé Because. Pokračovali novými nahrávkami zpěvů. Naposledy se ve studiu sešli 20. srpna 1969. A nebylo to jen naposledy při nahrávání Abbey Road. Bylo to naposledy v celé historii snad nejlepší, rozhodně nejslavnější a nejvlivnější kapely na světě.

Na pozitivnější vlně

Zatímco nahravání Let It Be bylo plné napětí a negativních emocí, při tvorbě Abbey Road se kapele povedlo opět najet na pozitivnější vlnu. George Harrison při popisu hudební práce na albu shrnul takto: „Vlastně jsme pracovali znova víc jako muzikanti.“ Beatles, kteří se i přes tento náznak naděje blížili k rozpadu, si tak naposledy užili společnou tvorbu se skvostným výsledkem. „Myslím, že na těch nahrávkách jde poznat, že nás to bavilo,“ řekl Ringo Starr. „I když jsme byli jako jednotlivci dost v háji, když došlo na hudbu, dali jsme do toho prostě sto procent.“

Abbey Road je pojmenované po slavném londýnském studiu, ve kterém Beatles strávili měsíce nahráváním skladeb, ze kterých se staly nesmrtelné hity. Původně se mělo jmenovat Everest, podle cigaret, které kouřil jejich zvukový technik Geoff Emerick. „Nikomu se to ale moc nelíbilo, tak jsem jednoho dne řekl – ‚Mám to! Abbey Road.‘“, vyprávěl Paul McCartney. „Je to studio, ve kterém jsme, je skvělé a zní to trochu jako nějaký klášter.“

Podobně vznikl i tolik slavný obal desky, kde se skupina prochází po přechodu právě před londýnským studiem Abbey Road. Byl to údajně nápad Paula McCartneyho a při pořizování obrázku měl fotograf Ian Macmilian jen deset minut, během kterých policista zadržel dopravu na jinak frekventované ulici. Ani dnes, kdy je přechod jednou z oblíbených zastávek turistů v Londýně, není focení na něm snadné kvůli projíždějícím autům a autobusům.

Přestože hned po vydání album Abbey Road obdrželo i záporné recenze, kritizující umělý zvuk a neautentičnost, většina reakcí byla pozitivních a album se dodnes řadí mezi nejlepší v rockové historii. Každý z Beatles tu zpívá své vlastní písně, Beatles poprvé použili při nahrávání osm stop, Ringo se poprvé nechal přemluvit k sólu na bicí v závěrečném originálním šestnáctiminutovém medley. To končí skladbou The End, která se smířlivě loučí textem „And in the end, the love you take is equal to the love you make.“ Láska, kterou dostaneš, se rovná lásce, kterou sám dáš. A na samotný závěr půlminutový vtip o královně. Bez legrace by to totiž nebyli praví Beatles.

Zdroj: thebeatles.com, Wikipedia

25.2.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout