Vlasy si užíváme, jsme na to správně praštění! říkají Doubravová s Pálkem

Vlasy si užíváme, jsme na to správně praštění! říkají Doubravová s Pálkem 

Jsou jednou z několika partnerských dvojic, které se poštěstilo nejen v divadle obecně, ale i přímo v novém muzikále Divadla Kalich Vlasy účinkovat pospolu. Jak moc si skutečně zahrají bok po boku v jednotlivých scénách a co nabídne moderní nastudování pod taktovkou Šimona Cabana, nám řekli Charlotte Doubravová a Přemysl Pálek.

Po několika muzikálových ukázkách pro média se účinkující schází na jevišti Divadla Kalich. Po zkušenostech z minulých setkání tuším, že zpovídat Přemysla Pálka bude zajímavé, ale čistě z novinářského hlediska rutinní. Dá se však očekávat, že ve spojení se svou hereckou kolegyní a životní partnerkou Charlotte Dobravovou se věci radikálně změní. Zatím jsme na to dva.

Co uvidí publikum v podání Přemysla Pálka tentokrát?

Přemysl Pálek: Ve Vlasech mám dvojroli. Veterána a postavu mladého Bergera, studenta, který bude maturovat a zkouší muzikál Vlasy na půlnoční překvapení. Zasadili jsme to do současnosti, nikoliv do dob aktivismu proti vietnamské válce, jako je to v originále.

Očekávání je velké, muzikál se tu nehrál přes dvě desítky let.

PP: Publikum sice půjde na klasiku, ale musí spíš dorazit bez očekávání. Máme mobilní telefony, řešíme tam současné věci. Zákazy kouření, genderovou korektnost a jiné. Šli jsme na to moderně.

V posledních letech jste vystřihl několik hlavních rolí v Krysařovi, Pomádě, Srdcovém králi. Jaká byla před vámi výzva při zkoušení Vlasů?

PP: Vlasy jsou pěvecky nesmírně náročné. Takže především tohle byl oříšek. Tanec byl pro mě přívětivější.

(do rozhovoru vstupuje představitelka Sheily a Přemyslova partnerka Charlotte Doubravová: “Proč děláte reklamu jemu? Já ji potřebuju,” směje se.)

No tak povídejte.

Charlotte Doubravová: V muzikálu hraju Sheilu, dívku z bohaté rodiny, která má bratra. No a dá nám největší práci hrát, že se spolu máme rádi. Co byste ještě rád věděl?

Přemysl mi říkal o moderním pojetí Vlasů.

CHD: No jasně, že jo! To se musí. Aby bylo o čem přemýšlet a co poslouchat. Necheme kopírovat, co bylo. Téma války ve Vietnamu bylo bezvadné, ale myslím, že Šimon Caban (režisér, pozn. redakce) vtiskl muzikálu ideu, která je fajn. Diváka to donutí se zamyslet, alespoň na minutu. 

Co tedy zůstalo z klasiky?

CHD: Určitě původní hudba, postavy a to hlavní poselství. Ale když se podíváte na originál, dávalo to smysl? Někdy ne!

Jak to myslíte? Například Formanův film je geniální.

CHD: Já to myslím dobře. Věci, které do sebe prvoplánově nezapadají, jsou hrozně zajímavé. Musíte se u toho zamyslet. To tam napište, ať čtenáři přemýšlí.

Každý přichází na to, jak nejlépe svou roli uchopit. Šimon vám nevezme tu živočišnost, která je zrovna ve Vlasech hrozně potřeba.

- Charlotte Doubravová o režiséru Cabanovi

Hrát společně vám předpokládám vyhovuje.

CHD: My spolu paradoxně moc nehrajeme. Máme jedinou scénu.
PP: My se potkáme v divadle na začátku, ale v muzikálu se míjíme. A je to tak většinou, když máme to štěstí a jsme obsazení do stejného díla.
CHD: Oni se nás bojí! (smích) Bojí se, co by se na jevišti stalo!

(Přemysl se vzdává. Přenechává s úsměvem další otázky Charlotte s tím, že cokoliv řekne ona, řekl by i sám a odkráčí před televizní kamery. Charlotte ho radostně popohání a pokračuje v interview.)

Jak se pracuje s Šimonem Cabanem?

CHD: Skvěle se s ním dělá. Přesně ví, co chce, a dává herci svobodu. Každý přichází na to, jak nejlépe svou roli uchopit. Šimon vám nevezme tu živočišnost, která je zrovna ve Vlasech hrozně potřeba. Pro mě to bylo jako za odměnu. To určitě zmiňte, protože on to neví. Neuvědomuje si, jak je to pro nás důležité. Ani když mu to stále opakujeme.

Bohužel to nebylo vždy jen veselé. V době zkoušení muzikálu zemřel překladatel Jiří Josek.

CHD: To nás hodně zasáhlo. Zrovna jsme na jevišti zkoušeli neskutečnou scénu (zazpívá kousek ze skladby Jak je člověk uhněten / What a piece of work is man), a v tu chvíli jsme se to dozvěděli. Den na to jsme na jeho pohřbu tuhle písničku zpívali. A kdykoliv to na jevišti opakujeme, tak je strašně po těle. To se nemusíte ani ohlížet. Je smutno.

To si dovedu představit.

CHD: Sám Šimon Caban nám potom říkal, ať nečekáme s tím, co chceme svým blízkým povědět, a uděláme to hned. On se samozřejmě těšil, co na to všechno Jiří řekne. Chtěl s ním ještě moc pracovat.

Překlady světových muzikálů bývají pro české autory někdy složité.

CHD: Máte pravdu, ale to právě díky genialitě Jiřího Joska není případ Vlasů. Já třeba miluju skladbu Sodomy (v Joskově překladu Orgasmus). Když jednou Přéma na zkoušce zpíval "Ejakulát! Penis v ústech!", tak naše malá dcerka Sofie seděla v první řadě (smích). Hráli jsme s Richardem Pekárkem (Claude) takovou intimní část, a jak to začalo být “po dvaadvacáté”, tak mu křečovitě šeptám do ucha: “Richarde, Sofie, bacha!” Měli jsme tu velkou zábavu.

Vypadáte, že vám to vyloženě sedne.

My si to s Přémou vyloženě užíváme, vážně. Jak jsem říkala, člověk tady může být jako živočich, a my jsme k tomu ještě správně praštění. V divadle je hromada nových lidí společně s partou, která hrála v Pomádě, a je to super.

Muzikál Vlasy má premiéru 18. 1. v Divadle Kalich. Pozvánku si přečtěte zde.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Rozhovory

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!