Žítkovské bohyně jsou téměř pětisetstránkovou knihou, která nepřináší žádný banální děj, ale komplikované vyprávění o bohyních žijících v kopcích Bílých Karpat. Příběh o ženách, jež čerpají magickou sílu z přírody kolem obce Žítkové, je pro dramatizaci skutečně nelehkým úkolem. Na druhou stranu přináší velkou výzvu a možnost neobvyklého zážitku.

Ústředním tématem je příběh Dory Idesové, která se rozhodne kvůli souhře životních událostí pátrat po své minulosti. Touha po odpovědi na otázku, zda byla její teta spolupracovnicí STB, zahájí pátrání v archivech. To ale postupně ukazuje zcela jiná a dosud nevysvětlená tajemství, která se Nora rozhodne objasnit. Vrací se kvůli tomu na místa, v nichž vyrůstala, aby čelila nejen místním obyvatelům, ale především své minulosti.

Magie, mystérie a jejich prolínání s racionálnem. To je prvek prostupující nejen knihou, ale také divadelní adaptací, jíž se chopil režisér Michal Lang. Ten musel rozsáhlý a komplexní příběh knihy vměstnat do tří hodin na jevišti. Vsadil při tom na minimalismus, stylizaci a moderní pojetí, které však zaplňuje každý centimetr divadla. Není v něm nouze o napínavé scény ani emočně vypjaté situace, během nichž se tají dech a naskakuje husí kůže. Inscenace působí jednoduchou, avšak funkční scénou a malým množstvím rekvizit. Prim ale hrají především herecké výkony.

Právě účinkující totiž vytváří jedinečnou atmosféru díla. Tereza Dočkalová v hlavní roli Dory Idesové exceluje a je více než pravděpodobné, že si za svůj naprosto uvěřitelný projev vyslouží minimálně nominaci na divadelní Thálii, které už získala dvě. Během tříhodinové inscenace téměř neopouští pódium a hraje bezchybně dospělou ´brněnskou náplavu´, aby se vzápětí proměnila v dítě školou povinné s téměř přirozeným nářečím. Výborné herecké výkony podává ale i zbytek ansámblu.

Žítkovské bohyně jsou tajemnou inscenací, která svým moderním pojetím nabízí skutečně jedinečný zážitek. Z pódia přímo vyvěrá magická atmosféra odtržené společnosti v lesích Bílých Karpat. Jediným problémem je poměrně obtížná orientace v postavách i v jednotlivých časových rovinách – děj se totiž odehrává od 19. století až po současnost – a to především na začátku inscenace. Vzhledem ke složitosti celého příběhu se s tím tvůrci poprali ještě se ctí.

Žítkovské bohyně jsou inscenací, která vám zůstane v hlavě ještě dlouho po skončení děkovačky. Pokud se budou na české divadelní scéně objevovat hry, jako je právě tato, má smysl hledat a nacházet je.

7.10.2018 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout