Jak na větrné hůrce to vypadalo ve finálový den leteckého festivalu. Od sluníčka spálení návštěvníci přežili ve zdraví páteční výjezdy z parkoviště a byli zvědaví, co přinesou interpreti na přelomu června a července. A jak je mezi hudebníky známo, to ví... i vítr kolem nás.

Už na Kodaline se dav melodicky pohupoval. Rockeři z Irska byli jako feel good formace slušným příslibem blížícího se večera. Británii s Amerikou znovu spojili The Kills, kteří spolu s neposedným větrem povýšili úroveň vystoupení zase o kus výš. Alison Mosshart a její rozevlátá hříva přivedla diváky do varu, to nejlepší mělo však teprve přijít.

Kolem šesté večer to totiž rozpálili legendární Body Count s frontmanem ICEm-T. Skupina figurující na scéně už celých osmadvacet let hrála tak hlasitě, že porazila repro na straně pódia. A žádnou vědu si z toho - narozdíl od bedňáků v panice - nedělali. Tracy Lauren Marrow si dokonce do Týnce přivezl i svého syna, malého ICE-T, jak ho vtipně nazval. Intenzita zvuku možná shodila aparaturu jen jednou, obecně ale byla jedním z velkých problémů festivalu. Pokud jste si chtěli mezi sety popovídat u kuřecího popkornu, tak jste prakticky neměli šanci.

Alternativní program, který mnohým návštěvníkům také chyběl, se pokusili alespoň trochu vylepšit Hollywood Undead, když vyzvedli na pódium šestiletého klučinu. Po zjištění frontmana Jordona "Charlieho Scene" Terrella, že roztomilý chlapeček skutečně není jeho, začala lekce angličtiny. Ještě, že duchapřítomná sestra-překladatelka nevysvětlovala co znamená fuck, shit a motherf*cker.

V rámci festivalového finále bylo možné slyšet i řadu coverů. Na týneckém letišti několikrát zazněla Metallica, Hollywoodi dali i Rammstein, Bon Joviho nebo třeba AC/DC.

Jedním z vrcholů soboty byly legendy s pořadovým číslem 2 Limp Bizkit, kteří si ke smutku návštěvníků vystačili i bez modrých očí. Legendární cover kapely The Who už asi není v módě. Starší fláky ale zazněly. Nezapomnělo se na My Way ani Take A Look Around. Poslední jmenovanou skladbou metaloví borci z Floridy festival málem zbořili.

Nine Inch Nails na sousední scéně předvedli očekávanou parádu a obecně potvrdili sobotní trend, kdy řev (jakkoliv dobrý v mnoha případech) vystřídala melodie a zpěv. Žánrová vyváženost ale zůstala, stejně jako v předchozích dnech, dominantou Aerodromu.

Macklemore, který uzavíral pátý - a díky mohutné finanční injekci tak trochu první ambiciózní - ročník Aerodromu, by od nás ve skupině tří headlinerů každého dne dostal nejlepší známku. Poradil si totiž bez pompézního plazení po klavíru, obřích jointů nebo nadávání do motherf*ckerů. A kde že je ta Praha? 

Trochu větší městečko vzdálené asi padesát kilometrů od festivalového dění. Zatímco ti bystřejší interpreti se rozhlédli kolem a po konstatování, že nevidí nic jiného než malý kostelík a pole zdravili publikum "Hello, Czech Republic", ostatní se po výkřicích "What's up Praaagueee" sháněli po informaci, jestli se mohou před večeří projít po Karlově mostě. Tak snad příště.

Aerodrome sice skončil, ale tažení na fesťáky pokračuje. Z hudby jsme přeladili na film a právě pro vás připravujeme zpravodajství, recenze a fotografie z festivalu v Karlových Varech. Sledujte nás dál na #tahnemenafestaky!

Foto: Barbora Bittnerová

1.7.2018 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout